Albert Cossery Pořadí knih

Děj prózy Ambice v poušti (1984), předposledního románu Alberta Cosseryho, se odehrává ve fiktivním malém emirátu, jenž díky naprosté absenci ropných zdrojů stojí na rozdíl od okolních států stranou pozornosti těžebních společností. Tento blahodárný stav je však od jisté doby narušován pravidelnými sériemi bombových útoků, jejichž zfušovaná podoba a mizivý dopad zůstávají záhadou. Hlavní hrdina Samantar, který „vždy děkoval prozřetelnosti za to, že se narodil na chudé půdě, neboť věděl, že bída nikterak neláká hrabivost mocných“, je tímto vývojem znepokojen. Rozhodne se najít pachatele a zabránit tak nebezpečí intervence imperialistických mocností, která by místnímu obyvatelstvu, dosud chráněnému svou chudobou před utrpením moderního světa, přinesla neštěstí. Ambice v poušti je Cosseryho nejpolitičtější román, v němž autor zároveň vizionářsky předjímá válku v Perském zálivu i model destabilizace regionů „revolučními“ silami.

Děj Cosseryho nejvýznačnějšího románu Hrdí žebráci (1955) je zasazen do chudinských čtvrtí Káhiry, jeho ladění je však vzdáleno jakémukoli sociálnímu patosu – postavy namísto revolty aplikují Cosseryho přístup k životu a za cenu minimální námahy dosahují nerušené radosti ze života. Autor je často přivádí do komických a absurdních situací – beznohý a bezruký žebrák se stává obětí chorobné žárlivosti své mladé, urostlé ženy; bývalý univerzitní profesor zastává úlohu účetního v nevěstinci, kde dojde k vraždě mladé prostitutky. Nad vším se vznáší všudypřítomný opar hašiše a despekt vůči těm, kteří dosud berou okolní svět vážně. Přestože Cosseryho texty zaujaly mj. i spisovatele Henryho Millera, Alberta Camuse či básnířku Patti Smith, širšímu publiku zůstávají stále utajeny.

Lidé zapomenutí Bohem, to jsou chudí z Káhiry. Jejich majetek? Chudoba. Jejich obrana? Spánek, opium, láska nebo ironie. První próza Egypťana Alberta Cosseryho (1913–2008), stoupence filozofie lenosti, obývajícího v Paříži přes padesát let tentýž hotel, je souborem pěti povídek o lidech na okraji společnosti. Brzy po vydání se kniha dostala do rukou Henryho Millera, který ji oceňoval pro její ostrý pohled na sociální realitu a ihned zařídil její překlad do angličtiny. Nadchla také Alberta Camuse, díky němuž se Cossery přes svůj zjevný nezájem stává po příchodu do Paříže uznávaným spisovatelem. Bohem zapomenutí lidé jsou fascinujícím panoptikem postav, brilantně vystihujících lidské typy, vyřazených a odstrčených, nicméně uchovávajících si svoji hrdost a osobitý životní styl, v němž je lenost obranou proti marnému a lopotnému úsilí o zbohatnutí. Jejich postoje a konání v sobě nesou všechny znaky burlesky a absurdního humoru. „Žádný z žijících spisovatelů nepopsal tak drásavým a nemilosrdným způsobem život těch, kteří v lidském pokolení tvoří onen zástup požíraných… Tato kniha ve mně vyvolala naprostý úžas. Byla pro mne první svého druhu od děl velkých ruských klasiků.” Henry Miller

Z francouzštiny přeložená próza o egyptském proletariátu živořícím v předměstském domě. Autor ukazuje pozvolné uvědomování utlačených, kteří se chystají vystoupit proti domácímu pánovi i proti všem podobným představitelům společnosti. Cosseryho kniha se dívá na egyptské poměry třídně a dopomáhá tak poznat čtenáři pravé pozadí tamějších sociálních rozporů.