Daniel Hůlka

Nové album Daniela Hůlky „Dílem já“ bude s největší pravděpodobností patřit mezi nejneobvyklejší události na české hudební scéně v roce 2004. Sešly se na něm osobnosti, které k sobě dosud zdánlivě nepatřily. Daniel Hůlka, známý spíše jako středoproudý romantický baryton s výchovou operního pěvce, a Michal Pavlíček, originální skladatel, výbušný kytarista a rocková legenda a producent tohoto alba. Partu dvou precizních umělců doplnil ještě bohémský básník a textař Jan Hedl Sahara. Řečeno Pavlíčkem „takový český Nick Cave“ .Pánskou jízdu na tomto CD obohatila svými čtyřmi písněmi i skladatelka a zpěvačka Michaela Poláková.

Podnět k tomuto nezvyklému spojení vyšel od vydavatele. Hůlka podepsal novou smlouvu se Sony Music a spolu s ní se rozhodl změnit i styl hudby, kterou dosud dělal. Nabídka, aby zkusil spolupracovat s Michalem Pavlíčkem, ho nadchla: „Byla to šance dělat s někým, kdo byl v mládí mým velkým hrdinou. Zbožňoval jsem Pražský výběr a hlavně Stromboli. Život mě sice zavál někam jinam, ale láska k jejich hudbě mi zůstala.“ Pavlíček byl v začátcích spolupráce mnohem obezřetnější. Trochu ho děsil na pop předělaný operní zpěvák, který se na něj díval z titulních stránek bulvárních tiskovin a z televizních estrád. „Ale byla to výzva. Odjakživa jsem dělal s lidmi, s nimiž jsem se dobře znal. Proč najednou nezkusit pomoct někomu,, kdo mi sice byl z těch nováckých a muzikálových estrád nesympatický, ale kdo projevil upřímnou snahu udělat něco úplně jiného.?“

Od prvního setkání do vydání společné desky uplynuly celé dva roky. Na konci příběhu jsou dva přátelé, které spojilo velké hudební dobrodružství, vzájemný obdiv a respekt. „Musel jsem se kvůli Michalovým písním znovu naučit zpívat,“ tvrdí s nadsázkou na kanárkovou žluť obarvený Hůlka a Pavlíček dodává, že pro projekt, který „na klíč“ Hůlkovi vytvořil, potřeboval úplně jinou techniku pěveckého projevu než v jaké byl Hůlka vychován. „Musel jsem ho zbavit patetických operních i popových manýr, zcivilnit ho a pomoct mu najít v sobě nový výraz,“ vysvětluje Pavlíček. “Ale je to potom požitek pracovat s takovým zpěvákem jeho formátu,který má velkou vůli a touhu to dokázat.. U některých písní jsme ho nutil zpívat i víc než třeba dvacet verzí. zpěvu..Hledali jsme tu správnou cestu. Obdivoval jsem jeho uměleckou pokoru, neprotestoval, šel do toho" Hůlka při vzpomínce na natáčení přiznává, že ze studia odjížděl úplně vyčerpaný. „Byl jsem absolutně hotový, ale zároveň šťastný, že se mi něco povedlo.“

K Hůlkově stylové proměně přispěla i jediná přejatá skladba Hej, už se to blíží, kterou známe pod názvem Girl You´ll Be A Woman Soon z kultovního filmu Pulp Fiction. „Navrhnul jsem mu tuto jedinou převzatou věc jako trochu kontrast k jeho dosavadní image, Tak trochu jsem z něj chtěl trochu udělat i toho „zlýho“. Ale není to deska rockovýho řvouna. Se Saharou a s Míšou Polákovou jsme mu vymysleli desku, která je i trochu razantní , ale víc je snová, možná i lehce psychedelická,pocitově abstraktnější,. Hůlkovi to dokonale vyhovovalo: „Nejsem zpěvákem příběhů. Právě proto mi tak sedly Saharovy texty, které jen nahazují nálady.“

Volba Jana Sahary Hedla, libujícího si v ponurých vizích nelásek a zmarů, byla možná poněkud odvážná… Nicméně jasně formulovaná producentova představa a důsledné probírání možných variant s autory i interpretem bylo ve výsledku cestou k úspěchu. Sahara – zdá se – nalezl způsob, jak zúročit Hůlkův romantický potenciál, ale nepřekročit onu subtilní hranici, za níž by následoval pád do kýče. Jistě mu byl ku pomoci fakt, že texty psal na již hotovou – i částečně zaranžovanou – hudbu Michala Pavlíčka a Míši Polákové. Což je pro textaře nezměrná výhoda…

Přes všechny velké změny, které se s Hůlkou udály, je Dílem já romantická deska, ale proti předchozím opusům jsou na ní mužná operní gesta nahrazena víc přirozemým citlivým výrazem od jemných odstínů až po razantní, u Dana předtím nezvyklé „rockovější“ polohy. Album se už svým názvem prezentuje velmi osobně, ale na rozdíl od jiných „zpovědí“ se nevtírá do posluchačovy přízně neodbytně či nevkusně. Dan Hůlka, dosud většinou vnímaný jako heroický baryton –zpravidla „pijící krev“ – se rozhodl pro přiměřený postoj třicátníka, který už nechce být vnímán pouze prizmatem svých divadelních rolí. A to je u hvězdy, pohodlně usazené ve svém dosavadním oboru, přinejmenším sympatické, ne-li přímo statečné!

Michal Pavlíček, jakkoli patří mezi uznávané „kytarové hrdiny“, se coby skladatel, producent a aranžér zároveň nikterak nenechává unést vlastními instrumentálními dovednostmi, ponechává svou kytaru ve služebné poloze, aby se daleko více věnoval vyváženým a plným aranžím. Používání reálných smyčců další projevy nezjednodušování a nešetření ve studiu přináší nepřehlédnutelný efekt nekašírovanosti, který bezpečně odděluje popisovaný projekt od „továrně“ vyráběných produktů středního proudu.

Na natočení tohoto CD se podílel vedle Michala Pavlíčka i jeho syn ,který nahrál živé bicí .Vlastimil Bíčíl si spolu s Michaleou Polákou si rozdělili pianové party. Michaela zároveň u několika písní svým sametovým altem obarvila Danovy vokální party. A ještě jeden bonbónek na závěr. Na tomto albu v duetu Ochutnej stopy zpívá s Danem Hůlkou Lucie Bílá, největší diva domácího popu,která svým citlivým výrazem, umocňuje sugestivní vyznění této písně. A že jí tato jemná poloha sluší.

Hůlka se netají s tím, že by novou desku chtěli předvést i na řadě koncertů. Pro její realizaci chce za Pavlíčkový asistence sestavit soubor, složený z mladých muzikantů. A zatímco Hůlka vystupuje v dalším Pavlíčkově díle, v muzikálu Excalibur a v duchu je ve svých oblíbených Himalájích, Pavlíček s Pražským Výběrem odehrává novou vlnu koncertů a taky se svými starými kumpány Otou Balážem a Kamilem Střihavkou připravuje serii několika vzpomínkových koncertů B.S.P.