Olga Havlová
První manželka prezidenta Václava Havla, Olga Havlová roz. Šplíchalová se narodila 11. července 1933 v Praze. Vyrůstala v dělnickém prostředí pražského Žižkova. Po základní škole se vyučila v Baťově továrně, kde také později pracovala. Během padesátých let vystřídala řadu různých zaměstnání, pracovala například jako účetní nebo prodavačka. V letech 1961 – 1969 byla zaměstnána jako uvaděčka v Divadle Na zábradlí, kde v té době působil i Václav Havel.
S Václavem Havlem se seznámila již v roce 1956 a provdala se za něj po osmileté známosti v roce 1964. Od té doby provázela Olga Havlová svého manžela nejtěžšími životními zkouškami. Václav Havel o ní později často hovořil jako o své nepostradatelné životní opoře.Po potlačení Pražského jara vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa vystupovala po boku svého manžela proti politické represi komunistické normalizace. Vyvrcholením této činnosti bylo v lednu 1977 publikování Charty 77. V dubnu 1979 se oba stali spoluzakladateli Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.
Od roku 1979 se Olga Havlová podílela na vydávání Edice Expedice, od roku 1986 jako členka redakční rady na vydávání časopisu O divadle a od roku 1987 na vydávání samizdatového Originálního videojournalu.
Charitativní činnost V tradici Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných založila s přáteli z Charty 77 počátkem roku 1990 Výbor dobré vůle. V roce 1992 založila Nadaci Olgy Havlové a členové Výboru dobré vůle se stali členy její správní rady, jíž paní Olga předsedala. Hlavním cílem Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové je pomáhat lidem se zdravotním postižením, lidem opuštěným a diskriminovaným v jejich začlenění do společnosti.
K pátému výročí založení Výboru dobré vůle se paní Olga rozhodla, že Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové bude každoročně udělovat „Cenu Olgy Havlové“ osobnosti se zdravotním postižením, která se velmi zasloužila o zlepšení podmínek života lidí s postižením. Podobně jako jiné jeho aktivity, i tato cena má působit na lepší poznání života lidí s postižením, na vnímání jejich zvláštních potřeb a na integraci do společnosti.
Ceny a vyznamenání Za dramaturgii a produkci Originálního videojournalu získala prémii Českého literárního fondu za rok 1989. Za svoji charitativní práci ve Výboru dobré vůle byla v Norsku vyhlášena „Ženou roku 1991“ a za práci pro děti převzala v létě 1995 v Nizozemí dětskou cenu „baronka ze Země všech časů". V roce 1997 jí byl propůjčen Řád Tomáše Garrigue Masaryka in memoriam za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.