Olga Nikolajevna Larionova

Olga Nikolajevna Larionova, rusky: Ольга Николаевна Ларионова, vlastním příjmením Tideman, rusky: Тидеман (*16.3.1935) je sovětská ruská inženýrka a autorka sci-fi literatury, jedna z hlavních osobností sovětské sci-fi 60.-80. let 20. století. Narodila se v Leningradu. Vystudovala fyziku, pracovala jako inženýrka ve výzkumném ústavu. V roce 1964 debutovala sci-fi povídkou Kiska (Киска, =číča) a od té doby se věnuje spisovatelské činnosti. Debutovala novelou Leopard s veršiny Kilimanžaro (Leopard z Kilimandžára, 1965; s. 1975). Tato novela měla nebývalý úspěch a patří k nejlepším dílům rus. sci-fi. Zachycuje společnost v komunistické budoucnosti poté, co se lidé nepředvídanou náhodou dovědí každý dobu své smrti. Její povídky a novely se vyznačují hlubokou psychologickou analýzou jednání lidí v mezních situacích a originálním řešením tradičních témat. Román Sonata morja (Sonáta moře, 1985) líčí práci expedice na planetě Tamerlana Stěpanova, kde jakási civilizace zanechala přírodní rezervaci s ochočenými zvířaty odsouzenými k vymírání. Za tuto knihu obdržela v r. 1987 cenu Aelita. Příklon k dobrodružné sci-fi pokračuje i v dalším románu Čakra Kentaura, ili zvjozdočka na lbu (Čakra Kentaura aneb hvězdička na čele, 1988; č. in: Čakra Kentaura, 1991). V románu popisuje rozklad společnosti, v níž koexistují slepí lidé a ptáci kregové, jejichž očima lidé vidí. Princezna Senie přiveze z jednoho svého letu do vesmíru dva zajaté pozemšťany, jejichž příchod rozmetá nestabilní panství kregů, kteří obyvatele v mládí oslepují, aby mohli vládnout. Česky a slovensky vyšly povídky v antologiích 13–sci-fi (1983, 1985), Skleněné město (1985), Chlapík z pekla (1986), More všetkých riek (1987), Setkání pro rok X (1987) a Sonáta hada (1988). Výb. bibl.: Ostrov mužestva (Ostrov odvahy, 1971), Skazka korolej (Pohádka králů, 1981), Znaki zodiaka (Zvěrokruh, 1983), Planěta tumanov (Mlžná planeta).