Martin Soukup Knihy

V pánvi řeky Sepik na Nové Guineji stačilo k rozhodnutí o osudu čerstvě narozeného dítěte slovo muže: umýt, nebo neumýt. Kniha otevírá téma porodu jako sociálního a kulturního jevu. Porod je sám o sobě na kultuře nezávislým jevem, v různých časech a kulturách však vznikají představy o tom, jak mají lidé přicházet na tento svět. Kolektivní monografie Porod otevírá témata kulturní tvárnosti porodu, zároveň ukazuje limity kulturního konstruktivismu. Kromě smrti, kdy ze světa odcházíme, neexistuje silnější téma, než jak na svět přicházíme.

Kniha představuje témata spojená s lidským tělem a tělesností. Autoři se věnují otázkám ukazujícím lidské tělo a jeho vnímání v důsledku kulturních podmínek, psychického rozpoložení lidí i jejich vrozených dispozic. Jednotlivé kapitoly zkoumají dopady narušených rodinných i společenských vztahů na vnímání těla a tělesnosti; ukazují důsledky změněných stavů vědomí na tělesné vnímání; ptají se na tělesné nedostatky v souvislosti se snahou o dosažení společenského dobra. Tělo 3.0 se zaměřuje na zotročená, zmizelá, zubožená, změněná, nepřijatelná těla a jejich duše.

Kulturně a jazykově pestrý ostrov Nová Guinea dlouhodobě přitahuje pozornost a jitří lidskou představivost. Získal si nechvalnou pověst domova kanibalů a lovců hlav. Kniha z antropologického hlediska otevírá citlivá témata konzumace lidského masa a získávání lidských trofejí lidmi. Autor na bohatém etnografickém materiálu představuje reálie novoguinejského lovu hlav a kanibalismu, nešetří podrobnostmi, ale svá vyprávění zasazuje do historického a kulturního kontextu. Kniha ukazuje kulturní logiku těchto jevů i motivace koloniálních aparátů prosadit na ostrově vlastní představu práva a pořádku, tedy tyto zvyky vymýtit. Kniha přináší bohatý původní obrazový materiál, který ukazuje konkrétní doklady kanibalismu a lovu hlav na Nové Guineji. Autor představuje kanibalismus a lov hlav jako jevy, jež neodmyslitelně patřily do repertoáru kulturního chování člověka.

Kniha reflektuje vývojové proměny sociální a kulturní antropologie a současně popisuje a interpretuje hlavní rysy melanéských kultur. Sleduje osudy významných antropologů, všímá si okolností, za nichž podnikli své terénní výzkumy, a tlumočí jejich interpretace nativních kultur. Kromě rozsáhlé literatury těží také z vlastních zkušeností autora nabytých při terénních výzkumech na Nové Guineji. Její předností je přehledné a systematické zpracování tématu a bohatý obrazový a mapový materiál. Na přední předsádce knihy je barevná dvoustraná mapa PŘEHLED VYBRANÝCH MELANÉSKÝCH KULTUR, KMENŮ A SKUPIN (2013).

Vysvětlení základních antropologických subdisciplín, klíčových tematických okruhů, pojmů a metod a technik výzkumu.

Předmětem knihy Tělo: čichat, česat, hmatat, propichovat, řezat je sociální a kulturní analýza lidského těla a jeho vybraných částí. Kniha je založena na poznatcích a teoriích embodimentu, jak se jím zabývají především antropologové, etnologové, psychologové a sociologové. Jednotlivé kapitoly se věnují vybraným částem lidského těla či jeho funkcím: nos jako sociokulturní fenomén; vlasy a jejich symbolika a rituální funkce; hmat a věci, jak se projevují v poezii a beletrii; piercing jako móda i forma vzdoru středoškolské mládeže; funkční modifikace těla inspirované kyberpunkovou literaturou. V knize jsou prezentovány vybrané antropologické, psychologické a sociologické koncepce tělesnosti v návaznosti na problematiku modifikace, disciplinace a semiotizace těla či jeho jednotlivých částí. Kniha je určena antropologům, etnologům, sociologům a psychologům, kteří se zajímají o otázky studia lidské tělesnosti.

Výpravná kniha Antropologie nabízí výklad vývojových proměn antropologického myšlení od 19. století do současnosti, od jejího zrodu v koloniálním období až po postmoderní diskuse o povaze terénního výzkumu a validitě antropologického poznání. Živým stylem napsaná kniha se věnuje všem významným školám, směrům a paradigmatům sociální a kulturní antropologie. Autor se sám zpřítomňuje v textu osobními poznámkami i jako své alter ego, antropoložka, která prožila 20. století a setkala se s mnohými klasiky oboru. Prostřednictvím dopisů významným antropologům a antropoložkám se stává čtenářovou průvodkyní dějinami antropologického myšlení. Kniha je určena antropologům, etnologům, kulturologům, sociologům a všem dalším zájemcům o antropologii jako vědu o člověku, společnosti a kultuře.

Autoři knihy Tělo 2.1: bolest v proměnách času a kultur si předsevzali probádat různé podoby bolesti. Mnoha příklady autoři na bohatém historickém, etnografickém a antropologickém materiálu ukazují, že bolest je tvárný kulturní jev, jelikož byla a zůstává v různých kulturách pojímána, využívána, dopřávána či odmítána. Seznamují s rozmanitými podobami trestu a mučení, ale rovněž ukazují, že bolest bývala součástí iniciačních rituálů, a zkoumají, zda musí být bolest nezbytně součástí lidského zrození. Zavádějí nás také mezi příznivce moderního primitivismu a do komunity BDSM, kteří mají k bolesti kladný přístup. Kniha volně navazuje na předcházející tituly Tělo (2014) a Tělo 2.0 (2017).

První kontakty na Nové Guineji. Vnitrozemí ostrova Nová Guinea bylo dlouho bílým místem na západních mapách. Při průzkumných cestách ve 20. Století vyšlo najevo, že tam tehdy žily velké lidské populace, jež zůstávaly po tisíciletí izolovány od pobřežních oblastí. Kniha se věnuje výkladu prvních kontaktů mezi Papuánci a cizinci, jak autor nazývá Evropany a Australany ovládající ostrov. Příchod cizinců nezřídka vyvolal u Papuánců šok. Kvůli barvě jejich pokožky je považovali za vracející se zesnulé předky, jindy za nebezpečné duchy či potomky bytostí z počátku času, jejichž příchod je předzvěstí konce světa. Po opadnutí prvotního šoku často docházelo k tvrdým střetům mezi cizinci a Papuánci. Výpravná a čtivě napsaná publikace líčí průběh významných průzkumných cest, jež dostaly vnitrozemí ostrova na mapy. Autor se také zabývá koloniálním uspořádáním teritorií Papua a Nová Guinea, popisuje dobové rasistické názory a praktiky a ukazuje, jak sociální antropologie poskytla cizincům oporu pro jejich civilizační aktivity na ostrově. Cizincům se velice rychle podařilo prosadit mezi Papuánci vlastní představu civilizace a změnit jednou provždy ráz tamějších kultur.

Publikace Martina Soukupa je vůbec první původní českou prací, která se uceleně věnuje metodologickým základům kulturní a sociální antropologie. Vysvětluje systematiku anglosaské antropologie i základní koncepce oboru a popisuje historické okolnosti vzniku a rozvoje jeho metod a technik. Zvláštní pozornost je věnována podrobnému popisu vybraných technik terénního výzkumu a všech jeho fází, od plánování až k jeho završení. Čtivě a přehledně napsaný text autor doplnil o postřehy založené na vlastní zkušenosti z Nové Guineje. Kniha je určena antropologům, etnologům, sociologům a všem zájemcům o problematiku metod a technik antropologického zkoumání společnosti a kultury.