Soňa Koťátková
1. leden 1950
doc. PaedDr. Soňa Koťátková, Ph.D. Dětství do deseti let jsem strávila na venkově a při zpětném pohledu si uvědomuji, že mě zajímalo hodně věcí a měla jsem tendenci si je vyzkoušet. Bavil mě pohyb a z toho důvodů jsem se zabývala více sporty. Zůstala mi z toho záliba v lyžování, především sjezdovém. Hrála jsem ve školním divadle, zpívala v dětském pěveckém sboru a snažila se věnovat i výtvarným zálibám. Po střední škole všeobecně vzdělávací jsem začala studovat předškolní pedagogiku, a to mi do jisté míry naplňovalo moje všestranné zájmy. Už v době studia jsem pracovala s dětmi předškolního věku a později školního věku v zájmových činnostech, především sportovních. V pedagogické práci mě zajímaly psychologické aspekty výchovy, jako je vztah individua a skupiny, důsledky dobré a špatné adaptace na školní prostředí, osobnostní vybavení učitele, které ovlivňuje jeho výsledné profesní kvality a ochotu dětí se vzdělávat. Máme tři syny, a tak jsem poznala i kdejaká úskalí výchovy. Opět jsem ale měla možnost s rodinou ve volném čase realizovat svoji radostnou všestrannost. Odtud pramení moje záliba v cyklistice, ale i snaha vcítit se, přijmout a pochopit zájmy, problémy a radosti druhých. Po roce 1990 jsem si mohla splnit přání dále se prohloubeně vysokoškolsky vzdělávat v oblastech, ve kterých vidím úzkou a důležitou souvislost se změnou přístupu učitele k dítěti, vlivu kvality personálního klimatu školy a především důležitou úlohou školy v otevírání osobnostních dispozic dítěte pro vzdělávání a život ve společnosti bez manipulace a direktivity. Více než patnáct let se v pracovní oblasti kromě vysokoškolské výuky věnuji inovaci některých učitelských oborů, vedla jsem a spolupracuji v grantech zaměřených na nové možnosti školy. Přednáším a vedu semináře v Pedagogických centrech v Čechách a na Moravě především pro učitelky mateřských škol a publikuji v pedagogických časopisech (např. Informatorium 3-8, Pedagogická orientace, Komenský, Tvořivá dramatika). Jsem přesvědčena, že pro pedagogické disciplíny je velmi přínosné, aby se pedagogika, ale i jiné vědy, neuzavíraly samy do sebe, ale měly integrativní charakter. Ten umožní vzájemně se doplňovat a využívat svých teorií i empirických poznatků pro dobro věci, a to je v mnou sledované oblasti kvalitní rozvoj a vzdělávání dětí, žáků, studentů, rodičů, společnosti.