Martin Seligman

Proslul svou teorií naučené bezmocnosti, kterou rozvinul při pokusech vysvětlit fenomén deprese. Rozvinul dynamický koncept osobní pohody (well-being), který se nazývá také PERMA model. Je autorem řady publikací. Knihy „Naučený optimismus: Jak změnit své myšlení a život“, „Opravdové štěstí: Pozitivní psychologie v praxi“ a „Vzkvétání: Nové poznatky o podstatě štěstí a duševní pohody“ vyšly v češtině.

Seligman získal několik cen za mimořádný vědecký přínos udělovaných Americkou psychologickou asociací (APA). V roce 2009 obdržel inaugurační Wileyovu cenu Britské akademie za celoživotní přínosy psychologii. V roce 1996 byl Dr. Seligman zvolen prezidentem Americké psychologické asociace, a to největším počtem hlasů v její moderní historii.

Teorie naučené bezmocnosti Konstatoval, že živý organismus nebo skupina organismů se mohou naučit, že svým chováním nemohou ovlivnit určitý situační výsledek, a tuto svoji zkušenost zobecňují a přenáší do jiné situace. Naučenou bezmocnost spojuje s lidmi, kteří „uvízli v situacích vyvolávajících masivní úzkost“ a nabyli dojmu, že události nemohou pozitivně ovlivnit. Podle Seligmana se dá bezmocnosti naučit a přenáší se i na jiné situace než na ty, v nichž původně vznikla. Šíří se poplašnými zprávami a nápodobou. S ohledem na tyto závěry se rozvinula řada metod, například mindfulness, kterou rozpracoval Jon Kabat-Zinn. Mindfulness mimo jiné říká, že bychom měli vnímat jedinečnost aktuální situace bez předsudků a předpojatosti. Na teorii naučené bezmocnosti navázal Seligman svou typologií, když rozdělil lidi na externalisty a internalisty. Externalisté připisují výsledky své činnosti vnějším vlivům, internalisté vnitřním vlivům.

Osobní pohoda (well-being) Seligman je označován za „pionýra pozitivní psychologie“. Rozpracoval koncept osobní pohody (well-being). Jedním z pěti pilířů pozitivní psychologie jsou pozitivní emoce, společně se zaujetím, pozitivními vztahy, smysluplností a úspěšným výkonem.

Kniha Vzkvétání Konstatuje, že západní civilizace vnímá štěstí spíše jako „dobrou náladu“, sám ale v knize pracuje s pojmem „vzkvétání“ – prohlubování duševní pohody. I když je štěstí důležitou součástí našich životů, samo o sobě nedává smysl. Podstatná je duševní pohoda, která stojí na prožívání pozitivních emocí a na dalších čtyřech pilířích: angažovaném zaujetí, pozitivních vztazích, smysluplnosti a úspěšném výkonu (koncept PERMA). V publikaci odpovídá na otázky, jak uplatnit pozitivní psychologii v praxi, jak může duševní pohoda pomoci zlepšit zdraví, odhaluje, jak zlepšit vztahy se svými blízkými, a vysvětluje, proč je vhodné ovládat umění pomalosti či jak prozkoumat své vlastní postoje a cíle.