Peter Stamm píše s precizností a citem pro detail, často se zabývá tématy paměti, identity a lidských vztahů. Jeho styl je charakteristický svým klidem a zdánlivou jednoduchostí, pod níž se však skrývá hluboká psychologická propracovanost. Stamm se zaměřuje na zkoumání vnitřního světa svých postav a jejich snahy porozumět sobě i světu kolem sebe. Jeho díla jsou fascinujícím pohledem na křehkost lidské existence a neustálé hledání smyslu.
Jedna rodina, možná podobná té vaší, se stěhuje z místa na místo. Jednou žijí na strýčkově klobouku, na střeše kostela nebo na Měsíci, jindy zase v kině nebo ve stanu na sněhu. Jejich cesta širým světem je krásná a podivuhodná. Neztrácejte čas otázkami, co je skutečné a co vymyšlené. Prostě pojďte s nimi. Nechte svou představivost letět a poznejte, kde se nachází to nepopsatelné místo zvané domov.
V pořadí druhá autorova povídková sbírka je řadou brilantních jemných minimalistických vyprávění oslňujících jednoduchostí a čistotou jazyka. Ve výhradně mužských vyprávěních se jaksi mimochodem stává hlavním skutečným hrdinou žena a její vnitřní, nevyslovený svět plynoucí mezi řádky, v pomlkách mezi slovy. Drobnokresby ženských postav jsou předzvěstí Stammových románových hrdinek, jako je Agnes ve stejnojmenné novele, Agnes, a Kathrine v románu Krajina náhodného žití.
Po úspěšném titulu Agnes, vydaným naším nakladatelstvím v roce 2008, vychází nyní další autorova novela Krajina náhodného žití. Znovu se jedná o pomalu plynoucí melancholický příběh, jehož větší část tvoří vzpomínky na minulost, snaha o vyrovnání se s ní a úvahy o hledání vlastního místa ve světě malých norských přístavů za polárním kruhem, světě tradičních pořádků, ledového klidu a krásné přírody. A jeho ústřední hrdinkou je opět žena procházející určitým životním přerodem. Od vysněné cesty do Paříže si slibuje nalezení vnitřního klidu, jenž jí umožní zbavit se tíživých starých křivd a zahlédnout svůj život jako cestu, na níž se teprve nyní vydává.
Lze znovu prožít vlastní život? A je vůbec o co stát? Stárnoucí spisovatel pozve na schůzku mladou ženu. Během procházky po stockholmském hřbitově jí vypráví o ženě, kterou před dvaceti lety miloval a které se Lena nesmírně podobá, vlastně je úplně stejná jako ona. Christoph zná život, který Lena vede, a ví, co ji čeká... Začíná zvláštní hra minulosti s přítomností, z níž nikdo nevyjde bez újmy. Peter Stamm, velký vypravěč existenciální zkušenosti, na malém prostoru líčí příběh nevysvětlitelné blízkosti, která nás odděluje od všeho, čím jsme kdy byli.
Agnes je mrtvá. Zabil ji tento příběh. Těmito větami začíná novela Agnes (1998), dle kritiky jedno z nejzásadnějších děl německy psané literatury posledního desetiletí. Příběh lecléziovské jemnokresby o pomalém vánku bolesti milostného zapomnění. Příběh v příběhu, ve kterém se odehrává jiná láska, která je bližší realitě než láska skutečná. Na tomto půdorysu Stammův román řeší nejen milostný vztah mezi dvěma racionálně založenými lidmi, ale i vztah mezi fikcí a skutečností, lží a pravdou, a rozpracovává téma vlivu literárního textu na lidský život. Literatura je představena jako zdroj jedinečného zážitku, který může být pro člověka nejen katarzí, ale i prokletím.