Následování Krista od augustiniánského mnicha Tomáše Kempenského je po Bibli nejrozšířenější knihou světové literatury. Kniha pomáhá odpoutat se od každodenního shonu a znovu najít cestu ke Kristu. Autor čelí rozpadu hodnot prostředky aktuálními i dnes.
Karel Vrátný Pořadí knih (chronologicky)
Ve 2. polovině 14. století zaplavuje Evropu nový proud obnovy zbožnosti, který reaguje na neutěšený stav církve. Ona devotio moderna se šíří ze své nizozemské vlasti velmi silně též na Východ. V našich zemích poznamená myšlení předhusitských kazatelů. Po zmatcích husitských válek a papežského schizmatu je třeba znovu nalézt společnou křesťanskou vizi. Jeden z nejvypjatějších myšlenkových proudů představuje život a dílo Tomáše z Kempen, který svým evangelizačním úsilím vedl lidi k pokoře, poslušnosti a naprosté oddanosti Bohu. Ve čtyřech kapitolách: Užitečná napomenutí pro duchovní život, Napomenutí k vnitřnímu životu, O vnitřním potěšení a O svátosti oltářní, nastolil důležité otázky své doby, které ale promlouvají i k dnešnímu čtenáři, jinak by se sotva stala po Bibli nejrozšířenější knihou světa.
Kvítky (Fioretti) jsou jakoby kyticí nejkrásnějších květů – epizod ze života svatého Františka a některých jeho druhů. Je to sbírka »zázraků a zbožných příkladů« napsaná v poslední čtvrtině třináctého století neznámým Toskáncem. Toto lidové vyprávění si získalo věhlas, originál byl psán staroitalsky, jako jedno z prvních staroitalských literárních děl. Obsahuje slova svatého Františka, která lze mít v podstatě za historická, tradovaná nejméně ústní tradicí, která jim dodala legendárního zabarvení. Při používání citátů třeba tedy určité opatrnosti. Kvítky kreslí františkánské ideály velmi čistě a idealizovaně, ke konci knihy se dokonce objevují formulace charakteristické pro spisy spirituálů. Druzi, o nichž se Kvítky zmiňují, jsou z Františkových blízkých: Bernard z Quintavale, Eliáš, Lev – ovečka Boží, Masseo, Klára, Rufin, Silvestr. Obsahují i nejstarší prvky Františkánské didaktiky (o dokonalé radosti, chudobě, lásce k tvorům, kázání ptáčkům, o gubijském vlkovi...). Poslední kapitoly nad to obsahují dějiny spirituálů v Marce (Konráda z Offidy, Jana z Penny, Jana z Alverny, Jakuba z Massy).