Bella Achmadulina

Bella Achmadulina, rusky: Белла Ахатовна Ахмадулина, celým jménem Izabella Achatovna Achmadulina, rusky: Изабелла Ахатовна Ахмадулина, tatarsky: Белла Әхәт кызы Әхмәдуллина (10.4.1937 — 29.11.2010) byla ruská básnířka, autorka povídek a překladatelka, známá svou apolitickou tvorbou. Patřila ke generaci beatniků - „šedesátníků". Otec byl Tatar, matka Ruska italského původu. Její první verše se objevily v roce 1955 a vyvolaly okamžitě zaslouženou pozornost. Studovala Literární institut, kde jí přezdívali „královna" a popletla hlavu celé generaci mladých básníků. Nakonec se vdala za Jevgenije Jevtušenka. Z institutu byla později vyloučena, protože veřejně odmítla a odsoudila pronásledování Borise Pasternaka ze strany režimu. Její občanská angažovanost z ní učinila symbol nezlomné básnířky, ženy, která se o politické dění příliš nezajímá, ale ve chvíli, kdy je třeba pomoci pronásledovaným, postaví se na jejich obranu bez ohledu na následky. První sbírka „Struna", která jí vyšla v roce 1962, se stala výpovědí generace mladých Rusek a událostí srovnatelnou s objevem kultovní rockové kapely. Autorská čtení ve velkých koncertních sálech a na stadionech navštěvovaly desetitisíce bouřlivě reagujících lidí, poezie nové vlny se stala v Sovětském svazu módou.

Patřila ke generaci „šedesátníků" společně s Jevtušenkem, Andrejem Vozněsenským, Robertem Rožděstvěnským, Andrejem Bitovem, Vasilijem Aksjonovem a dalšími. Několikrát navštívila Sacharova ve vyhnanství na Sibiři a pronikla k němu navzdory nebezpečí a překážkám, ačkoli velitel tábora nechtěl zprvu o jejím setkání s disidentem ani slyšet.

V roce 1979 spolupracovala na vydání almanachu Metropol, který vyšel ve dvanácti výtiscích jako protestní reakce na sílící tlak sovětské cenzury. V něm publikovala nikoli básně, ale surrealistickou prózu. V almanachu Metropol byly otištěny texty básníků, kteří již několik let měli zakázáno publikovat, což vzbudilo na jedné straně skandál a pronásledování ze strany moci, na druhé straně se Metropol stal legendou a šířil se formou přepisování mezi sovětskou inteligencí. Jeden z výtisků se dostal i na Západ, kde vzbudil mimořádný zájem jako projev neústupnosti ruských básníků a spisovatelů. Ve Spojených státech byl následně jako reprint vydán nakladatelstvím Ardis Publishing. V roce 1993 podepsala Achmadulina Dopis čtyřiceti dvou, který podpořil Jelcina po jeho násilném dobytí budovy parlamentu a varoval před návratem rudého nebo hnědého nebezpečí.