Ann Radcliffe byla anglická autorka, průkopnice gotického románu. Její díla, často s nevinnými hrdinkami v tajemných hradech ovládaných záhadnými barony, si získala obrovskou popularitu. Byla známá svými živými popisy exotických míst, které však často nikdy nenavštívila. Její styl ovlivnil mnoho dalších autorů a inspiroval slavnou parodii Jane Austenové.
Román s několika básnickými vložkami. Děj gotického románu zasadila autorka do Itálie 16. století. Hrdinka knihy prožívá úzkostné chvíle na ponurém hradu Udolfo, který je plný nástrah a tajemných úkazů. 01-071-78
Ve slavném romantickém románu Záhady Udolfa vytvořila Ann Radcliffová (1764–1823), vynikající vypravěčka, kterou obdivovala a u níž se v mnohém inspirovala Jane Austenová, sestry Brontëovy, Edgar Allan Poe a mnoho dalších, napínavý dobrodružný příběh plný dramaticky vypjatých scén, překvapivých zvratů, úkladných intrik a tajemných záhad. Jeho mladá hrdinka Emilie prožila šťastné dětství, ale v další cestě životem zakouší jinou, o mnoho drsnější tvář světa a při své citlivosti čelí všem těžkým zkouškám za cenu mimořádného duševního vypětí. Emiliin příběh lemují záhadné komnaty, tajné chodby a ponurá nádvoří gotického hradu, k bydlení nově upravený zámek se starým opuštěným křídlem opředeným hrůznými historkami, klášter, jehož prostory podněcují i víru v nadpřirozená zjevení, loupežnická tvrz vyvolávající představy krutých násilností, úzké cesty vedoucí temnými lesy a divokými roklemi, rozbouřené přírodní živly – ale také líbezná údolí prosycená vůní tisíce květů, mořská zátoka se šuměním vod narážejících na pobřeží a ztišené večerní soumraky, v nichž se ozývá tajemná hudba nadpozemské krásy. Právem se Emilie zmocní pocit, jako by se na ni neštěstí hrnulo ze všech stran, a pod tlakem otřesů, kterým je vystavena na Udolfu, dostoupí její nervozita vrcholu: „To, co nyní prožívala, připadalo jí jako nějaký zlý sen či hrůzostrašný příběh, v jakých si někdy libovala nespoutaná fantazie básníků: přemýšlela-li o tom, co se už stalo, probouzelo to v ní samou lítost, snažila-li se předvídat, co bude, jímala ji hrůza.“
Romantický příběh, kde osudová láska postupně vítězí nad lidskou zlobou, se odvíjí v bizarním prostředí osamělého sicilského hradu, kde se po setmění dějí prapodivné, neuvěřitelné věci...
Děj románu s několika básnickými vložkami se odehrává v 16. století v Itálii. Hlavní hrdinky Emilie se po smrti otce a matky ujme teta madame Cheronová.V tu chvíli začínají Emilii špatné časy – teta Cheronová se totiž rozhodne provdat za Montoniho, který má do kladné postavy vskutku daleko. Madame Cheronová a Emilie odjíždí na tajemný Montoniho hrad Udolfo, kde se dějí záhadné věci... 01-072-78
Děj románu s několika básnickými vložkami se odehrává v 16. století v Itálii. Hlavní hrdinky Emilie se po smrti otce a matky ujme teta madame Cheronová.V tu chvíli začínají Emilii špatné časy – teta Cheronová se totiž rozhodne provdat za Montoniho, který má do kladné postavy vskutku daleko. Madame Cheronová a Emilie odjíždí na tajemný Montoniho hrad Udolfo, kde se dějí záhadné věci... 01-072-78
Soubor prvních gotických románů, jimž dominuje Walpolův Otrantský zámek (1764). Příběh zasazený do středověké Itálie, v němž se ve zdech gotického hradu, v jeho podzemí i blízkém okolí naplňuje za pomoci nadpřirozených jevů záhadná věštba, že vláda v otrantském knížectví, až dozraje čas, přejde z moci nezákonného uchvatitele do rukou právoplatného dědice... Známé je též filmové zpracování J. Švankmajera. Uspořádal a předmluvu („Romány, ve kterých straší“) a doslov („Průkopníci gotického románu“) napsal Jaroslav Hornát.
Ve slavném romantickém románu Záhady Udolfa vytvořila Ann Radcliffová (1764–1823), vynikající vypravěčka, kterou obdivovala a u níž se v mnohém inspirovala Jane Austenová, sestry Brontëovy, Edgar Allan Poe a mnoho dalších, napínavý dobrodružný příběh plný dramaticky vypjatých scén, překvapivých zvratů, úkladných intrik a tajemných záhad. Jeho mladá hrdinka Emilie prožila šťastné dětství, ale v další cestě životem zakouší jinou, o mnoho drsnější tvář světa a při své citlivosti čelí všem těžkým zkouškám za cenu mimořádného duševního vypětí. Emiliin příběh lemují záhadné komnaty, tajné chodby a ponurá nádvoří gotického hradu, k bydlení nově upravený zámek se starým opuštěným křídlem opředeným hrůznými historkami, klášter, jehož prostory podněcují i víru v nadpřirozená zjevení, loupežnická tvrz vyvolávající představy krutých násilností, úzké cesty vedoucí temnými lesy a divokými roklemi, rozbouřené přírodní živly – ale také líbezná údolí prosycená vůní tisíce květů, mořská zátoka se šuměním vod narážejících na pobřeží a ztišené večerní soumraky, v nichž se ozývá tajemná hudba nadpozemské krásy.
Bledá úzkostí a hrůzou čekala, až Barnardine upraví pochodeň, a jak opět sklouzla pohledem na vykopaný hrob, nedalo jí, aby se nezeptala, pro koho je připravený. Klíčník zdvihl zrak od světla a zahleděl se jí beze slova do tváře. Emílie tiše opakovala svou otázku. Ale Bernardine jen zatřepal pochodní a znovu vykročil.