První román Donny Tarttové se po svém vydání v roce 1992 stal bestsellerem, popisovaným jako „současná klasika“ a „geniální“ příběh, jehož četba vyvolává téměř provinilé potěšení. Tím předznamenal autorčinu úspěšnou kariéru, za kterou získala řadu významných ocenění, včetně Pulitzerovy ceny za svůj poslední román z roku 2014. Příběh, vyprávěný retrospektivně jako zpověď jednoho z aktérů, sleduje setkání šesti excentrických studentů klasické řečtiny na malé univerzitě v Nové Anglii. Pod vlivem charismatického profesora si vytvoří elitní klub a izolovaný intelektuální svět, kde objevují nové způsoby myšlení o kráse, pravdě, hrůze a zločinu. Jejich experiment zkoumá tajemství bakchantského rituálu, ale brzy se zvrhne v tragédii a morální rozklad, který zničí jejich charaktery a životy. Recenzent ocenil, že „autorce se podařilo popisovat melodramatické a bizarní události tak, že působí zcela věrohodně“. Žánr románu, charakterizovaný jako „detektivka naruby“, ukazuje od počátku, kdo zločin spáchal, a vyprávění se zaměřuje na odhalení důvodů a okolností, které k němu vedly, a na následky, s nimiž se pachatelé musí vyrovnat.
