Trauma a uzdravení je zásadní kniha o porozumění lidem, kteří přežili
psychické trauma. Na základě vlastního výzkumu incestu a rozsáhlé literatury o
válečných veteránech a obětech politického teroru ukazuje Judith Hermanová
překvapivé paralely mezi soukromými hrůzami, jako je zneužívání dětí, a
veřejnými hrůzami, jako je válka. Toto vydání obsahuje nový epilog, v němž
autorka hodnotí, co se za posledních třicet let změnilo – a co ne – v chápání
a léčbě traumatu.
In this original work of political philosophy, a leading feminist theorist challenges contemporary societal norms by questioning the traditional interpretation of the social contract as articulated by Locke, Hobbes, and Rousseau, and later by the Founding Fathers in the U.S. The author reveals that the narrative of the original contract, which underpins modern patriarchy, is incomplete. The sexual contract is often overlooked, leading to a disregard for men's patriarchal rights over women. The exclusion of women from the original contract raises significant issues when they are later included in the new contractual order. A key focus is on those who attempt to adapt contractarian theory for progressive purposes, arguing that this is fundamentally flawed. Feminists seeking a more equitable contract between equal partners or without coercion are misled, as the author asserts that "universal freedom is always a hypothesis, a story, a political fiction." The book also critiques mainstream political theorists and critics of contract theory. By examining contracts in everyday life—such as marriage, employment, prostitution, and surrogacy—the author employs a feminist lens to illuminate the contradictions surrounding women and contracts, ultimately addressing deeper political issues of freedom and subordination.
Kniha Filozofie a zrcadlo přírody představuje Rortyho nejpropracovanější podání jeho radikální a provokativní kritiky západní filozofické tradice. Rorty demaskuje a odmítá nárok hlavního proudu západní filozofické tradice zakládat a vyhodnocovat poznávací nároky všech oblastí kultury prostřednictvím působnosti „tribunálu čistého rozumu“, jejž má spravovat a zároveň ztělesňovat filozofie samotná. Rorty nachází kořen tohoto sebepochopení filozofie v pojetí poznání jako přesné reprezentace a snaží se toto pojetí demaskovat jako sebeklamné podlehnutí vizuální metaforice zrcadlení, vedoucí k pojetí mysli jako průzračného zrcadla skutečnosti. Rortyho kritice v tomto duchu neujdou ani dva hlavní proudy filozofie 20. století – fenomenologie a analytická filozofie. Jako pozitivní alternativu Rorty nabízí – prostřednictvím originálního rozpracování a syntézy myšlenkových odkazů Deweyho, Wittgensteina a Heideggera – (neo)pragmatickou koncepci poznání jako konverzační shody v rámci komunikačního společenství a koncepci filozofie jako dílem terapeutické a dílem kultivující instituce, která má pomáhat otevírat nové plodné konverzační kontexty a zároveň demaskovat pokusy o kanonizaci a petrifikaci určitých problémových okruhů a příslušných slovníků.
