Nikolaj Nikolajevič Krasnov

Nikolaj Nikolajevič Krasnov mladší se narodil 24. května 1918 v Moskvě a zemřel 22. listopadu 1959 v Buenos Aires. Pocházel ze slavného kozáckého rodu. Jeho děd, legendární generál, bojoval za občanské války proti bolševikům a znovu se synem a vnukem za druhé světové války. Všichni tři byli za toto souzeni v roce 1945 v Moskvě. Rodina N. N. Krasnova emigrovala v roce 1920 ze Sovětského svazu do Jugoslávie. V době mezi válkami vstoupil do armády SHS (Jugoslávie) a byl vyřazen jako poručík ženijního vojska. V krátké válce s Německem padl do zajetí a byl z něho brzy propuštěn. Podle německé evidence měl být jako poručík příslušníkem 7. výcvikového pluku divize Brandenburg, ale podle poválečného šetření příslušníků 7. pluku , kteří se vrátili ze zajetí, ho nikdo neznal. Další údaje nebyly zjištěny. Jeho příslušnost k armádě potvrzují jeho fotografie, na konci války byl údajně nadporučíkem. S kozáky v Kozáckém stanu v severní Itálii se údajně spojil až na vánoce roku 1944, když se vrátil z vojenské nemocnice. V Kozáckém stanu velel četě ženistů a setkal se zde se svou rodinou. Zpráva o kapitulaci Německa přiměla kozáky přejít hranice do Rakouska. Setkali se s anglickou divizí a byli odzbrojeni. Pokládali se za zajatce Angličanů, ale 28. května 1945 po odjezdu na údajnou konferenci byli vydáni britskou armádou do rukou Rudé armádě. Krasnov byl vězněn v moskevském vězení Lefortovu a Butyrce, odsouzen na deset let nucených prací. Jako zázrakem přežil. Jako jugoslávský státní příslušník nemohl absolvovat návrat do komunistické Jugoslávie. V roce 1955 se mu podařilo dostat ze zajetí s pomocí švédského Červeného kříže. V prvním měsíci svobody napsal v Argentině svědectví o svých zážitcích v knize "Nezapomenutelné". V roce 1959 náhle zemřel za záhadných okolností, které nevylučují pomstu KGB za svědectví o sovětských lágrech.