Ladislav Futtera Knihy

Literárně-historická studie se zabývá obrazem příběhů z českého dávnověku, a to v literatuře české, českoněmecké a německé. Soustřeďuje se na postihnutí vývojových tendencí pověstí o počátcích české země v beletrii i historiografické literatuře 19. století. Pozornost je věnována zejména německojazyčnému zpracování látky pověsti o Libuši s přesahy k dívčí válce. Práce představuje ojedinělou mezioborovou sondu do specifické problematiky budování národního mýtu a s tím spojené národní identity.

Budova někdejší reálky, v níž v současnosti sídlí Gymnázium Dr. Josefa Pekaře, je již 120 let jednou z nepřehlédnutelných dominant Mladé Boleslavi. Publikace, která vznikla u příležitosti výročí stavby, se dělí na dvě části. Nejprve mapuje cestu k založení reálné školy v Mladé Boleslavi, projekt a stavbu školní budovy až po její slavnostní předání do provozu 28. září 1903. Druhá část je pak strukturována jako procházka po všech patrech budovy i přilehlém pozemku a nejvýraznějších stavebních proměnách, jimiž jednotlivé části školy za 120 let existence prošly.

O česky a německy psané literatuře z českých zemí se dosud vyprávělo v oddělených příbězích, které měly zdůvodnit svébytnost národních literatur. Tato kniha naopak poprvé nahlíží vývoj literatury v českých zemích jako celek. Sleduje napříč česky i německy psanou literaturou způsoby, jimiž literární díla znázorňovala a utvářela vnímání, jednání a cítění člověka dlouhého 19. století, tedy různé formy jeho subjektivity. Vypráví při tom o vzestupu, nacionalizaci a krizi sebeobrazu člověka spojeného od osvícenství s vírou ve schopnost kultivovat a harmonizovat své nitro. Vedle slavných osobností, jako jsou Karel Hynek Mácha, Josef Kajetán Tyl, Božena Němcová, Adalbert Stifter, Marie von Ebner-Eschenbach či Franz Kafka, se zde potkávají i stovky dnes méně známých a zapomenutých autorů a autorek, kteří inovovali literární výrazové prostředky a společně utvářeli moderní obraz člověka.

Konference uspořádané 15.–16. 11. 2018 Germanobohemistickým týmem Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v.v.i. Konference se zaměřila na teoretickou a metodologickou problematiku psaní dějin vícero literárních kultur v různých jazycích, jež koexistovaly na území českých zemí. Součástí sborníku jsou příspěvky týkající se jak středověké slovesné produkce či exponovaného devatenáctého století až k první polovině století dvacátého, tak i celé řady problémových okruhů (překlad, kulturní transfer, periodizace, vícejazyčnost, kánon, regionalismus, konfesionalismus) i teoretických a metodologických přístupů (postkoloniální studia, transkulturní teorie, nový historismus). Vedle odborného záměru usiluje rovněž tento sborník stimulovat další debaty o podobě budoucí literárněhistorické syntézy literatur(y) českých zemí napříč obory – bohemistikou, germanistikou i dalšími filologiemi a taktéž kulturálními studii či sociální a politickou historií.

Na začátku roku 1849 se Karel Havlíček, bývalý poslanec a čerstvý otec, znovu věnuje svým Národním novinám v Praze. Po vyhlášení stavu obležení opouštějí redakci jeho blízcí spolupracovníci a Havlíček čelí stíhání za „pobuřující články“, které obhajují demokratizační proces z jara 1848. V červnu se mu podaří dosáhnout odvolání zákazu vydávání novin, avšak v lednu 1850 noviny končí nadobro. Po neúspěších ve Vídni a dalších českých městech začíná v květnu vydávat časopis Slovan v Kutné Hoře, ale v březnu 1851 mu je zakázáno jezdit do Prahy. Neustále je předvoláván k výslechům a zároveň sestavuje a tajně posílá publicistické výbory Duch Národních novin a Epistoly kutnohorské. Po srpnovém ukončení Slovana se marně pokouší o hospodaření. Na konci října se s rodinou vrací do Německého Brodu, v listopadu je osvobozen porotním soudem, ale krátce před Vánocemi je policie odváží do brixenské konfinace. Pátý svazek kritické edice Havličkovy korespondence obsahuje 268 dopisů, vysvětlivky, ediční poznámku, kalendárium jeho života a díla, obrazovou přílohu a jmenný rejstřík. Úvodní studie se zaměřuje na dobové změny v soudnictví a státní správě, popisuje státní dohled nad tiskem a Havlíčkův boj s úřady.

The story of the mythical Princess Libuse has been one of the cornerstones of the "old Czech tales" for more than a thousand years. Over the centuries, it has also inspired many artistic treatments. Libuse had already entered the opera stage at the end of the 17th century - after several performances in Italian during the Baroque era, she reappeared in the first quarter of the 19th century in German Romantic opera. During the 19th century, Czech artists gave the character of Libuse - at least in the Czech environment - a petrified form.