Roland Barthes byl francouzský literární teoretik, který zkoumal rozmanité oblasti a ovlivnil vývoj teoretických škol, včetně strukturalismu, sémiotiky, sociální teorie a poststrukturalismu. Jeho myšlenky se dotýkaly širokého spektra témat a jeho přístup k analýze textů a kultury formoval moderní literární kritiku. Barthesův vliv je patrný v různých disciplínách a jeho dílo nadále inspiruje badatele i čtenáře svým inovativním pohledem na jazyk a význam.
Kniha francouzského literárního kritika, teoretika a esejisty, jednoho z nejzajímavějších představitelů francouzského strukturalismu druhé poloviny dvacátého století, vzešla z cyklu autorových seminářů vedených na École pratique. Ačkoli se tváří především jako zlomkovitý katalog figur, vybraných z řeči milenců, lze ji číst rovněž jako strhující příběh odkrývání překvapivě jazykové povahy milostného citu.
Kniha obsahuje dvě teoretická díla z tzv. raného období francouzského sémiotika Rolanda Barthese: Nulový stupeň rukopisu (1953) a Základy sémiologie (1965).
Souborné vydání základních prací filozofa, filologa a lingvisty zasvěcených strukturální analýze literárního díla: Nulový stupeň rukopisu (1953) — Základy sémiologie (1965) — Kritika a pravda (1966).
Přednášky tří významných filozofů - Maurice Merleau-Ponty, Claude Lévi-Strauss, Roland Barthes, na téma sociální antropologie, semiologie a filozofie bytí.
Matka byla v životě spisovatele a filozofa Rolanda Barthese tou nejdůležitější postavou. Den po její smrti, 25. října 1977, si začal vést Deník smutku. Psal jej perem, někdy tužkou, na papírové lístky (papír rozstříhaný na čtvrtiny), které potřeboval mít neustále na pracovním stole. Najdeme tu odkazy na souběžně psané dílo Světlá komora, k němuž ho ponoukla jedna z maminčiných fotografií, nebo i sen napsat proustovský román Vita Nova, kde by z ní učinil postavu. V první řadě je ale tento intimní dokument spouštěním žebříku do propasti posledních tří let, o které ji přežil.
«Savoir qu'on n'écrit pas pour l'autre, savoir que ces choses que je vais écrire ne me feront jamais aimer de qui j'aime, savoir que l'écriture ne compense rien, ne sublime rien, qu'elle est précisément là où tu n'es pas - c'est le commencement de l'écriture.»R. B.
Completed just weeks before his death, the lectures in this volume mark a critical juncture in the career of Roland Barthes, in which he declared the intention, deeply felt, to write a novel. Unfolding over the course of two years, Barthes engaged in a unique pedagogical experiment: he combined teaching and writing to "simulate" the trial of novel-writing, exploring every step of the creative process along the way. Barthes's lectures move from the desire to write to the actual decision making, planning, and material act of producing a novel. He meets the difficulty of transitioning from short, concise notations (exemplified by his favorite literary form, haiku) to longer, uninterrupted flows of narrative, and he encounters a number of setbacks. Barthes takes solace in a diverse group of writers, including Dante, whose La Vita Nuova was similarly inspired by the death of a loved one, and he turns to classical philosophy, Taoism, and the works of François-René Chateaubriand, Gustave Flaubert, Franz Kafka, and Marcel Proust. This book uniquely includes eight elliptical plans for Barthes's unwritten novel, which he titled Vita Nova, and lecture notes that sketch the critic's views on photography. Following on The Neutral: Lecture Course at the Collège de France (1977-1978) and a third forthcoming collection of Barthes lectures, this volume provides an intensely personal account of the labor and love of writing.
Vorlesung am Collège de France 1977–1978
1976 wurde Roland Barthes an das renommierte Collège de France gewählt. Zu seinen Aufgaben gehörte eine wöchentliche Vorlesung, in der er aus seiner aktuellen Forschung berichtete. Im akademischen Jahr 1977/78 behandelte Barthes »das Neutrale«, den »dritten Begriff«, der die binäre Opposition – das klassische Ordnungsprinzip des Strukturalismus – unterläuft. Das Neutrale entzieht sich der Spannung und dem Konflikt und läßt sich in zahlreichen Phänomenen wiederfinden: in der Müdigkeit, der Stille, in sozialen Bildern wie dem Apolitischen, in Haltungen wie dem Skeptizismus sowie schließlich im Sexuellen, in der Figur des Androgynen. In dieser transkribierten Vorlesung, die letztes Jahr in Frankreich erschienen ist, kommt ein neuer Barthes zum Vorschein, dessen geistreicher, hier aus nächster Nähe zu verfolgender Gedankenfluß in seiner thematischen Breite unvermindert beeindruckt – ein »Meisterwerk und Vermächtnis«, wie die Neue Zürcher Zeitung im Januar 2003 schrieb.
