Angelika Corbineau-Hoffmann Knihy

Angelika Corbineau-Hoffmannová (1949), profesorka srovnávací literatury na univerzitě v Lipsku, je uznávaná komparatistka, která zvláštně v posledních letech vydala četné a významné publikace. Úvod do komparatistiky (Einführung in die Komparatistik) z roku 2004 je přepracovaným vydáním knihy, jejímž cílem je seznámit začínající studenty srovnávací literatury s nejdůležitejšími otázkami a koncepty oboru. Autorka objasňuje základní pojmy a uvádí do dnes již poměrně složité debaty vztahů mezi (národními) literárními texty. Úvod do komparatistiky je odpovídajícím způsobem strukturován do jednotlivých částí od historického vyhraňování oboru (Goethův pojem světové literatury) až po přehled o současných debatách. Corbineau-Hoffmannová se věnuje pojmu „vlastního" a „cizího"; vztahu literatury k jiným médiím: výtvarnému umění a hudbě; a problému překladu, který přestává být translatologickým tématem, ale stává se stále aktuálnější otázkou literární vědy. Právě z tohoto důvodu tato kniha dává potřebné impulsy české komparatistice: přestože velmi přesvědčivé textové ukázky přibližují převážně svět románský a germánský, jsou její témata nová: ukazují další cesty literární vědy, která se odvrací od teoretické dekonstrukce a přiklání ke zkoumání kulturního kontextu, ovlivňování a prostupování kultur.

Die reiche Rezeptionsgeschichte von Prousts Erinnerungsroman ist geprägt von einer Vielzahl faszinierender Perspektiven. Eine bisher unerforschte Dimension ist die durchgängige Kraft der Reflexion, die nicht nur Erinnerungen rekonstruiert, sondern auch einen Denkweg eröffnet. Auf diesem Weg entsteht aus den kontingenten Ereignissen eines Lebens ein allgemeingültiges Fazit. Das Ich des Romans führt einen intensiven Dialog mit den Rezipienten, dessen Ziel eine verbindende Wertigkeit des Erkennens ist. Diese Reflexion ermöglicht es, aus individuellen Erfahrungen generelle Schlüsse zu ziehen. In den reflektierenden Passagen verwandelt sich das Ich in "man" oder "wir" und schafft so eine permanente Verbindung zu den Lesenden. Das Ergebnis ist nicht nur ein poetisches Selbstbewusstsein des Werkes, sondern auch eine universelle Valenz des Erkennens. Diese Erkenntnisse führen in der letzten, spektakulären Wendung des Textes zum Schreibakt eines Werkes, das sowohl ein "édifice immense du souvenir" als auch ein kleines Gebäude aus Gedanken errichtet. Der 150. Geburtstag des Verfassers verdeutlicht die anhaltende Frische des Romans und die Begeisterung seiner Leser, die durch die Vielfalt der Perspektiven und die tiefgründige Reflexion genährt wird. Die Publikation zielt darauf ab, ein neues, bisher unbekanntes Vergnügen des Lesens zu zeigen.