Ivan Šmeljev
21. září 1873 – 24. červen 1950
Ivan Sergejevič Šmeljov, rusky: Иван Сергеевич Шмелёв (3.10.1873 — 24.6.1950) byl významný ruský spisovatel a publicista, křesťanský filosof, představitel konzervativně-náboženského směru v ruské literatuře. Patřil k nejpopulárnějším a nejznámějším spisovatelům Ruska počátku 20. století. Před válkou mu největší uznání přinesl román Sklepník (1911). Za občanské války se s rodinou dostal na Krym, kde napsal ceněnou novelu Nevysychající číše (1918) o mladém nevolníkovi s ikonomalířským talentem. Už v emigraci, ve které strávil zbytek života, vzniklo jeho nejvýše ceněné dílo – autobiografická novela Slunce mrtvých (1923). Z let občanské války načerpal ještě témata pro dvě knihy povídek O jedné stařeně (1927) a Světlo rozumu (1928) a z části i pro román Chůva z Moskvy (1936). Od třicátých let nastupuje ve Šmeljovově tvorbě nová etapa, svědectví o zkáze Ruska nahrazují vzpomínky na Rusko jako na ztracený ráj, následují romány Cesty nebeské (1937––1948), Léto Páně (1933), Pouť (1935).
bit.ly