Vladimír Ustohal
1. leden 1938 – 27. prosinec 2005
Docent Ustohal byl vynikajícím pedagogem, který vychoval řadu absolventů základního i doktorského studia, významným odborníkem v oblasti neželezných kovů, aplikovaných zejména v letecké dopravě a v energetickém strojírenství. Spektrum jeho práce bylo velmi široké a jeho práce v oboru archeologie a historie vědy, techniky a vojenství se zařadily na přední místo v naší národní literatuře. Působil na Ústavu materiálových věd a inženýrství Vysokého učení technického v Brně. Doc. Vladimír Ustohal se narodil 3. února 1938 v Brně. V roce 1957 ukončil čtyřleté studium s maturitou na Vyšší průmyslové škole chemické v Brně a zahájil studium na Vysoké škole báňské v Ostravě, které ukončil v roce 1962 v bývalém Sovětském svazu jako hutní inženýr v oboru Nauka o kovech a tepelné zpracování kovů. Po návratu ze zahraniční nastoupil do zaměstnání na Vojenské akademii v Brně. Na základě obhajoby kandidátské disertační práce získal na téže vysoké škole v roce 1972 vědeckou hodnost kandidáta technických věd v oboru Fyzikální metalurgie a mezní stavy materiálu a na základě obhajoby habilitační práce v roce 1979 získal pedagogický titul docent v tomtéž oboru. Od roku 1992 pracoval v Ústavu materiálového inženýrství VUT–FSI v Brně jako pedagog a vědecko–výzkumný pracovník. Během 44 let praxe publikoval přes 200 vědeckých a odborných statí, více než 100 vědecko–populárních článků, 50 výzkumných zpráv a byl spoluautorem 22 vysokoškolských učebnic. Mimo svou hlavní činnost – výchovu strojních a materiálových inženýrů – pořadu let spolupracovals archeology a historiky při řešení materiálových problémů nálezových kovových předmětů. Analyzoval nejrůznější militaria, pečetidla, zvony, sarkofágy, relikviáře, nástroje všeho druhu, prsteny, náušnice,různé dekorativní předměty, hudební nástroje, tiska řské litery z Kralické tvrze, produkty starých pecí a hamrů a mnoho dalších předmětů od prehistorické doby, doby Keltů,Římanů, středověku až po doby nedávné. Výsledky jeho prací v archeometalurgii jsou publikovány v českých, slovenských a zahraničních sbornících, monografiích a odborných časopisech. Jsou to Hutnické listy, Slévárenství,Rozpravy Národního technického muzea v Praze, sborníky Archeologia Technica Technického muzea v Brně, Forum Brunense, Vlastivědný věstník moravský, Slovácko, Ca stellologica Bohemica, Pravěk – časopis moravských a slezských archeolog ů, sborníky Ve službách archeologie, Studie Archeologického ústavu AV ČR v Brně, Sborníky Muzea dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech, Acta Metallurgica Slovaca, Študijné zvesti Archeologického ústavu SAV, sborníky mezinárodních metalografických konferencí konaných na Slovensku, sborníky z konz ervátorských a restaurátorských seminářů, sborníky z vědeckých konferencí v NSR a Nizozemí, odborná periodika v USA, Dánsku a Polsku. Široká zájmová činnost doc. Ustohala zasahovala i do literatury faktu a zeměpisu. Je autorem knihy Tunely pro Messerschmitty, pojednávající o výrobě stíhaček Bf 109 na Tišnovsku v letech druhé světové války (nakladatelství SURSUM 2003). Ze svých cest po Aljašce, Yukonu, USA, Mexiku, Venezuele, Peru, Bolívii, Japonsku, Francouzské Polynésii, Egyptě a řadě zemí Evropy publikoval série časopiseckých článků a pro pracovníky brněnských muzeí uspořádal četné přednášky. Ještě během své nemoci stačil dokončit a vydat tři knižní ublikace: Tahitská odysea o příběhu české rodiny v Polynésii (nakladatelství SURSUM 2004), Češi na Tahiti a Markézách (nakladatelství CERM 2005) o cestě za potomky českých Tahiťanů a Markézanů a jako hlavní autor spolu s Josefem Kopeckým knihu k šedesátému výročí konce druhé světové války Okupace a osvobození – Šlapanice a okolí 1939–1945 (Občanské sdružení Šlapanice 2005). Doc. Ing. Vladimír Ustohal, CSc. zemřel po dlouhé a těžké nemoci dne 27. prosince 2005.