Friedrich Heer

Ústředním tématem Heerova neobvykle rozsáhlého díla jsou evropské duchovní dějiny, jejich hlavní proudy a postavy i jejich význam pro současné lidstvo. Jeho zájem se soustřeďoval na velká myšlenková hnutí, jež Evropu utvářela a provázela v celých jejích dějinách. Pod vlivem německo-amerického filosofa a historika E. Rosenstock-Huessyho viděl evropské dějiny jako posloupnost velkých duchovních revolucí, počínaje „papežskou revolucí“ 11. století přes humanismus a reformaci až po osvícenství, nástup demokracie a válečné konflikty 20. století. Zajímaly ho především nekonformní postavy, heretikové a buřiči, z jejichž dědictví pak západní civilizace dlouho žila.

Heer byl ale zároveň angažovaný občan své doby a staral se o to, jak naše doba se svým dědictvím nakládá. Jako věřící křesťan a katolík ostře kritizoval různé formy klerikalismu, svazků katolické církve a jejích představitelů s mocí, a naopak se zasazoval o překonávání sporů diskusí, dialogem. Dnes je považován za jednoho z nejvýznamnějších rakouských intelektuálů 20. století.

Úctyhodná řada Heerových – většinou velmi rozsáhlých – historických spisů začíná knihou s příznačným a programovým názvem „Rozhovor mezi nepřáteli“ (1949), po níž následoval „Vzestup Evropy“ (1949) a „Tragédie Svaté říše“ (1952). Roku 1953 vyšly rozsáhlé „Duchovní dějiny Evropy“ (česky 2000), 1959 vyšla „Třetí síla“, pojednání o humanismu 16. století jako pokusu předejít náboženským válkám. Pro Kindlerovu řadu Kulturní dějiny napsal svazek „Středověk“ (1961). „Evropa, matka revolucí“ (1964), věnovaná duchovním dějinám 19. století, je jakýmsi pokračováním „Duchovních dějin“ a zároveň úvodem do problémů současné Evropy.

Připravil výbory z díla takových postav, jako byl Hegel (1955), Mistr Eckhart (1956), Leibniz (1958) nebo Erasmus Rotterdamský (1962), k nimž psal rozsáhlé úvodní stati. Stále aktuální jsou jeho kritiky osudných křesťanských tradic, například antisemitismu ve spisech „Boží první láska“ (1967) a „Víra Adolfa Hitlera“ (1968), teologie války v knize „Křížové výpravy – včera, dnes, zítra?“ (1969) nebo nebezpečných výstřelků eschatologie v knize „Rozloučení s nebi a pekly“ (1970).

Knihu „Odvaha tvůrčího rozumu“ (1977) pokládal Heer za svůj duchovní testament. Kromě toho vydal dvě knihy, věnované rakouské identitě, několik souborů článků a esejů a tři romány.