Josef Daniel Beneš
31. červenec 1941
Josef Daniel Beneš (nar. 31. 7. 1941 v Praze) patří k nečetnému okruhu českých evangelicky orientovaných literátů, jejichž tvorba většinou narozdíl od nejznámějšího z nich, Svatopluka Karáska, zůstává na okraji čtenářského zájmu. V Benešově případě je toto postavení dané mj. i tím, že se z exilu do Česka vracel jen příležitostně. Od roku 2006 je však jako farář v činné službě v pražském chrámu U Salvátora u sboru Českobratrské církve evangelické, od roku 2007 právě spolu se Svatoplukem Karáskem.
Po maturitě na gymnáziu v Nymburce (1958) vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze (1958–1964). Po dvouleté vojenské službě pracoval rok v uranových dolech v Příbrami. Poté získal stipendium a studoval na švýcarských univerzitách v Curychu a v Ženevě (1967–1968). Koncem roku 1969 emigroval a stal se farářem evangelické církve v Ženevě. V letech 1985 až 1986 působil v presbyteriánské církvi v USA. Kromě toho sedmnáct let řídil středisko mládeže La Rencontre (Setkání) v Arzier ve švýcarské Juře (1977–1994), kde v devadesátých letech pobývaly také české děti a rodiny. Je předsedou výboru ženevského kulturniho a bohoslužebného střediska Auditoire de Calvin (Kalvínovo auditorium) a podílí se na přípravě čtvrtletníku Pain de ce Jour (Chléb náš vezdejší) pro protestantské církve francouzského jazyka (vychází v Lausanne). Od konce 90. let působil pravidelně také jako hostující kazatel na různých místech v České republice, kde mj. organizoval debaty ve školách na literární a náboženská témata. Je členem výboru nadace pro českou mládež Milidu v Curychu. První texty vydal ve francouzštině – povídky Braises d’espérance (Ženeva 1989), které později přeložil do češtiny pod názvem Vánoční povídky (Praha 1993). V tomtéž nakladatelství dále vyšly romány Dospívání (1993), Útěky (1993), Návraty (1998), povídky a novely Kdo jsi, člověče? (2002) a autobiograficky laděné reflexe a esejistické črty s tematikou exilu, rodného kraje, domova a víry Až za mnou přijdeš. Vzpomínky na Nymburk a jiná místa (2003). V revui Prostor publikoval esej o exilu Návraty (2005).