Knihobot

Irène CohenJanca

    Irène Cohen-Janca vytváří příběhy, které se noří do hlubin lidské zkušenosti. Její styl je pronikavý a její témata se často zaměřují na složitost vztahů a hledání identity. Prostřednictvím svých děl nabízí čtenářům poutavé pohledy do rozmanitých světů a osudů.

    Fashion Victim
    L'albero di Anne
    Poslední cesta : doktor Korczak a jeho děti
    • Dne 29. listopadu 1940 opustilo 192 dětí pod vedením doktora Korczaka svůj sirotčinec na Krochmalné ulici a vydalo se do varšavského ghetta, které připomínalo vězení. Jejich nový domov byl mnohem menší a ghetto se každým dnem zaplňovalo novými Židy. Doktor Korczak, známý svými myšlenkami, které ovlivnily mezinárodní Úmluvu o právech dítěte, je provázel na jejich poslední cestě. Janusz Korczak, vlastním jménem Henryk Goldszmit, byl polský židovský autor, pediatr a pedagog, který se v roce 1912 stal ředitelem varšavského židovského Domu Sirotků. Inspirován švýcarským a německým pedagogem, vedl dětský domov s důrazem na práva dětí, čímž vytvořil autonomní společnost, kde děti pečovaly o děti, vydávaly noviny a měly svůj parlament a soud. Když v srpnu 1942 nařídily německé úřady transport dětí do vyhlazovacího tábora Treblinka, Korczak se rozhodl jít s nimi, i když nemusel. V Treblince byli všichni zavražděni v plynových komorách.

      Poslední cesta : doktor Korczak a jeho děti2017
      4,6
    • L'albero di Anne

      • 36 stránek
      • 2 hodiny čtení

      Un vecchio ippocastano, nel cortile di una casa alle spalle di uno dei tanti canali di Amsterdam. "Ho più di cento anni, e sotto la corteccia migliaia di ricordi. Ma è di una ragazzina - Anne il suo nome - il ricordo più vivo. Aveva tredici anni, ma non scendeva mai in cortile a giocare. La intravedevo appena, dietro il lucernario della soffitta del palazzo di fronte. Curva a scrivere fitto fitto, quando alzava gli occhi il suo sguardo spaziava l'orizzonte. A volte però si fermava sui miei rami, scintillanti di pioggia in autunno, rigogliosi di foglie e fiori in primavera. E vedevo il suo sorriso. Luminoso come uno squarcio di luce e speranza in quegli anni tetri e bui della guerra. Fino a quando, un giorno d'estate, un gruppo di soldati - grandi elmetti e mitra in pugno - la portò via. Per sempre. Dicono che sotto la mia corteccia, insieme con i ricordi, si siano intrufolati funghi e parassiti. E che forse non ce la farò. Sì, sono preoccupato per le mie foglie, per il mio tronco, per le mie radici. Ma i parassiti più pericolosi sono i tarli, i tarli della memoria. Quelli che vorrebbero intaccare, fino a negarlo, il ricordo di Anne Frank". Età di da 9 anni.

      L'albero di Anne2011
      4,4