Zeno Kaprál
19. říjen 1941 – 26. říjen 2020
Brněnský básník Zeno Kaprál byl v šedesátých letech jednou z hlavních osobností brněnské bohémy, poezii publikoval od roku 1957, řadu sbírek vydal samizdatem. Zeno Kaprál žije v Brně a působí zde jako tajemník Obce moravsko-slezských spisovatelů. Za poezii obdržel cenu Českého literárního fondu za rok 1992.
Narodil se 19. 10. 1941 v Brně. V letech 1959–1961 vystudoval v Karlových Varech pedagogický institut a zároveň psal dramatická pásma pro avantgardní divadelní soubor Kapsa, kde mimo jiné působil i Rudolf Křesťan, Miki Jelínek a Radka Fiedlerová. V Karlových Varech se dostal rovněž do kontaktu s literární skupinou Červen (František Fabián, Josef Hrubý). S básníkem Ivanem Wernischem došel v té době Zeno Kaprál pěšky z Karlových Varů až do Prahy. V letech 1962–1964 si odbyl vojenskou povinnost jako topograf u dělostřeleckého pluku, v druhém roce vojenské služby byl převelen do knihovny, kde se mu podařil husarský kousek – předisponoval několik stovek výtisků knihy Daleko od Moskvy z beden určených na frontovou linii pro případ mobilizace a nahradil je právě vyšlou knihou Josepha Hellera Hlava XXII. Po vojně pracoval jako vychovatel v polepšovně, přispěvatel plzeňského rozhlasu, v roce 1966 se stal pojišťovacím agentem České pojišťovny, kde působil přes dvacet let.
Druhá polovina 60. let byla ovšem také zlatým věkem brněnského undergroundu – Arnošt Goldflam, Pavel Řezníček, Karel Fuksa, J. H. Kocman… a Zeno Kaprál.
Poezii publikuje Zeno Kaprál od roku 1957 (jako první časopisecky báseň Fotografie), první básnická sbírka mu vyšla v roce 1962 pod názvem Ploty v nakladatelství Mladá fronta. Sbírka Zachránci ptáků chystaná k vydání v Českém spisovateli v roce 1968 už vyjít nesměla.
Koncem 80. let vydal Zdeno Kaprál samizdatově celý konvolut drobných knížek, které mapují jeho tvorbu za uplynulých 20 let. Oficiálně druhou Kaprálovou knihou, vydanou v nakladatelství Petrov, je Reinerův výbor skládající se z některých ineditně vydaných básní, podobně zafungovalo i nakladatelství Votobia, které v roce 1992 vydalo Staré a Nové texty, tedy rovněž výbor ze samizdatových knih.
V osmdesátých letech pracoval Zeno Kaprál také jako přispěvatel České televize, autorsky se podílel na scénářích zábavného pořadu Všichni se ptají, komu to hrají a na přípravě pořadu Chvilka poezie. Ke konci osmdesátých let spolupřipravoval sérii dokumentárních pořadů o českých básnících Literární portréty, mj. zde byla představena tvorba Ivana Blatného, Oldřicha Mikuláška, Josefa Palivce, Jana Skácela, Zdeňka Rotrekla či Jana Zahradníčka. V prosinci 1989 připravil pro vysílání diskusní pořad Katakomby naděje (s Jiřím Bulisem, Petrem Cibulkou, Arnoštem Goldflamem, Ivanem Martinem Jirousem, Ivou Kotrlou, Zdeňkem Rotreklem, Evou Vidlářovou).