Román Plechový bubínek (1959), který Grasse přes noc proslavil po celém světě, je koncipován jako příběh jednoho hrdiny. Na začátku 50. let zaznamenává Oskar Matzerath v Léčebném a zaopatřovacím ústavu běh svého života od začátku století až do doby adenauerovského Německa. Tento infantilní vypravěč se se svým plechovým bubínkem pohybuje mimo tradiční morálku, a právě proto se nakonec jeví jako jediný zdravý ve světě lži a zločinu. Dílo šokovalo své první čtenáře otevřeností a bezohledností, zároveň však otevřelo poválečnému německému románu cestu ke světovosti a svému hrdinovi zajistilo významné místo v moderní mytologii. Dotisk ISBN 978-80-7108-219-4 (rok 2009)
Jean Amsler Pořadí knih (chronologicky)



Setkání v Telgte
- 152 stránek
- 6 hodin čtení
Děj povídky se odehrává v roce 1647 poblíž Osnabrücku, kde se právě dojednávají podmínky míru, který vešel do dějin jako mír vestfálský. Námětem je fiktivní setkání sedmnácti německých barokních básníků a spisovatelů, kteří jsou představeni skutečnými jmény i díly, ale jež autor vybavil ze své fantazie povahovými rysy, názory a způsoby jednání a dotvořil je do plných, svérázných literárních postav. Básníci předčítají ze svých děl a v diskusích řeší poetologické problémy i osobní spory a animozity, ale posléze nad tím vším u nich převládne téma války a otázka, do jaké míry může, či zda vůbec má literatura — coby pouhé „krásné zdání“ — zasahovat do reálné politiky. Přítomní literáti se o to alespoň pokusí. — Do tohoto historického obrazu se ovšem nenásilně, nenápadně, ale pro Grassovy současníky snadno rozpoznatelně prolíná lehce ironický obraz známé Skupiny 47, jež se poprvé sešla přesně o 300 let později, těsně po konci války, která byla pro Německo i Evropu ještě ničivější než ta třicetiletá. V tomto prolínání Grass znovu prokazuje svou virtuozní schopnost parodie a parafráze i čtenářsky přitažlivé humorně-vážné hry s fatálními událostmi dějin. Díky své nevyčerpatelné fabulační vynalézavosti, ale také díky mimořádně důkladné znalosti dobových reálií zde Günter Grass podal tak živý, plastický a při vší fantazijnosti tak věrohodný obraz barokní doby, pro jaký bychom v německé poválečné literatuře stěží hledali obdobu.