Inventeur d'une vision de la réalité, d'un ton et d'une manière inédits dans la littérature sud-américaine, Manuel Puig a inauguré, avec Le plus beau tango du monde, une véritable rhétorique du cliché, des lieux communs du langage et du comportement, pour mieux percer le subconscient collectif d'un pays - l'Argentine - et d'une époque - les années 1940.
V románu Výherci Cortázar skládá a zase rozhazuje a přeskupuje kamínky mozaiky tvořené osudy skupiny lidí, kteří se jakousi tajemnou náhodou (výhrou v poněkud podivné loterii) ocitli na palubě zaoceánské lodi, na níž mají absolvovat zábavnou výletní plavbu bez jasného cíle a trasy. Život na lodi se svévolnými příkazy a omezeními může připomenout úzkostnou existenci v absurdním totalitním režimu, z něhož není úniku, ačkoli Cortázar sám jakékoli alegorické vyznění odmítal. V zárodku tu najdeme všechna typická cortázarovská témata – snahu o úplné postižení skutečnosti ve všech okamžicích a se všemi detaily, zachycení měňavých sklíček kaleidoskopu světa v jejich pestrobarevné, mnohotvárné nestálosti a ze všech možných úhlů, ale zároveň i hravost, humor a ironické glosování argentinství, typického snobství i burantství různých společenských vrstev.