Monica Pesetti Knihy

Rosalie Laurent is the proud owner of Luna Luna, a little postcard shop in Saint-Germain, and if it were up to her, far more people would write cards. Her specialty is producing “wishing cards,” but where her own wishes are concerned, the quirky graphic artist is far from lucky. Every birthday Rosalie sends a card inscribed with her heart’s desire fluttering down from the Eiffel Tower—but none of her wishes has ever been fulfilled. Then one day when an elderly gentleman trips in her shop and knocks over a postcard stand, it seems that her wish cards are working after all. Rosalie finds out that it is Max Marchais, famed and successful author of children’s books who’s fallen into her life. When he asks her to illustrate his new (and probably last) book, Rosalie is only too glad to accept, and the two—very different—maverick artists become friends. Rosalie’s wishes seem to be coming true at last until a clumsy American professor stumbles into her store with accusations of plagiarism. Rosalie is hard-pressed to know whether love or trouble is blowing through her door these days, but when in doubt, she knows that Paris is always a good idea when one is looking for the truth and finding love.

Když najde Jean-Luc Champollion jednoho dne ve své poště milostný dopis od neznámé dívky, ještě netuší, že to jeho doposud poklidný život obrátí vzhůru nohama. Od tohoto okamžiku má totiž jediný cíl: najít tu rozmarnou neznámou, která si říká Principessa a píšenejsvůdnější dopisy na světě. Jean-Luc je na nejlepší cestě se konečně opravdu zamilovat zamilovat do slov, myšlenek a fantazií. Do ženy, o které má brzy pocit, že ji zná lépe, než obrazy ve své galerii. Do ženy, kterou ještě nikdy na vlastní oči nespatřil. Nebo snadano?

Aurélie Bredinová je hezká, mladá kuchařka z Paříže. Před časem zdědila po otci restauraci „Le Temps des Cerises“ – Čas třešní. Když ji opustí přítel, přestává věřit v upřímnou lásku a bloudí smutně městem.Ačkoli vůbec nečte, náhodou se ocitne v knihkupectví a objeví knížku Úsměvy žen od Roberta Millera. Začte se do ní a od první stránky má pocit, že má s knihou překvapivě mnoho společného: hrdinka se Aurélii hodně podobá, nosí dokonce stejné šaty a v knize existuje i restaurace Čas třešní. Aurélii to tak překvapí, že nabyde dojmu, že tohle nemůže být náhoda, nýbrž osud, a zatouží po osobním setkání s autorem knihy…

Questo testo raccoglie il lungo diario tenuto da Werner Herzog durante i due anni e mezzo di lavorazione del suo film "Fitzcarraldo" nella giungla amazzonica, tra il giugno 1979 e il novembre 1981. Protagonisti di queste pagine sono, come nel film, la lussureggiante foresta pluviale e le sue popolazioni di indios che a centinaia lavorarono come comparse nella pellicola, oltre a Klaus Kinski, l'attore preferito di Herzog. Nel descrivere la quotidianità di un'impresa che non ha nulla di quotidiano, Herzog arriva a ripensarsi radicalmente come artista e come uomo, riflettendo sul ruolo dell'arte, sul concetto di civilizzazione, sul senso della violenza e sull'ineluttabile crudeltà della natura.