Sara Congregati Pořadí knih (chronologicky)

Po těžké nehodě a smrti svého snoubence se Solvejžin svět ocitl v troskách. Vrací se na Lejongard za svou matkou a babičkou s rozhodnutím, že všechen svůj čas a úsilí věnuje panství. Má sice mnoho nápadů, ale netuší, jak je uskutečnit. Slavné časy jejich hřebčince jsou dávno pryč a šedesátá léta vyžadují nový, moderní přístup k chovu koní. Nenadálý host z Ameriky a jeho atraktivní průvodce ze Stockholmu otevřou Solveig dveře do nového světa. Dokáže však překonat smutek ze ztraceného štěstí? Pokusí se znovu o nový začátek – Lejongardu i velké lásky? Solvejžin slib je třetí, závěrečná část švédské rodinné ságy o rodu Lejongardů a jeho panství, jež líčí osudy několika generací šlechtického rodu v průběhu 20.

Fin da bambina, Anna non ha mai potuto sopportare il Natale, con tutto il suo corredo di luci colorate, dolci, regali e preparativi frenetici. E anche adesso che è una giovane donna, l’unico modo per superarlo è cercare riparo in qualche località esotica. Ma quest’anno sottrarsi sembra proprio impossibile: il suo adorato fratellino Jonathan le ha strappato la promessa di raggiungerlo per festeggiare con tutta la famiglia, compreso l’insopportabile patrigno. E così, il 23 dicembre, Anna salta su un treno stipato di gente alla volta di Berlino. Un attimo di assopimento – o meglio, quello che sembra un attimo – e si ritrova in una desolata stazione sul Mar Baltico, nel cuore della notte e nel pieno di una tormenta di neve. Impossibile tornare indietro, nessun treno riparte a quell’ora. Ad Anna non resta che chiedere un passaggio a chi capita e affidarsi alla sua buona stella, perché i personaggi che popolano la notte – si sa – sono tra i più disparati: l’autista di uno spazzaneve, un camionista polacco, tre stravaganti vecchiette che appaiono e scompaiono, e un surfista-psicologo-rasta piuttosto attraente...

Dvanáctiletý Jonas žije ve světě, v němž neexistují války, zločiny, strach ani bolest. Všechno je dokonale organizované, nikdo si kvůli ničemu nemusí dělat starosti, dokonce i povolání dostane každý přiděleno. Jonas se má stát „příjemcem paměti", uctívaným strážcem vzpomínek. Podrobuje se výcviku, při němž mu dosavadní příjemce paměti předává to, co nikdo jiný nesmí vědět ani cítit – vzpomínky a zkušenosti předchozích generací, dozvídá se o bolesti a utrpení, ale i o kráse, lásce a přátelství a začíná chápat, že jeho společenství žije v dostatku a bezpečí za cenu totální absence citů a možnosti volby. A s tímhle vědomím, s poznáním těchto hodnot už nedokáže žít jako dřív…