Jiří Vaněk Knihy

Estetika v proměnách prožitků charakterizuje základní podoby estetické zkušenosti, jako je krása, ošklivost, vznešenost, půvab nebo pitoresknost, vyznačuje povahu mentálních předpokladů pro jejich vytváření a recepci (fantazii, intuici, metaforické a symbolické myšlení i principy kultivace jazyka). Charakterizuje jejich projevy v zakoušení těla, kýče a v estetice situací a událostí. V těchto souvislostech zkoumá také rozdíl mezi erotickým a pornografickým dílem, krajní polohy estétství a na druhé straně estetiku každodennosti a její projev v designu. Při zvažování rozhodujících měřítek estetického hodnocení (harmonie, smyslových kvalit, historicky vzniklých receptivních vzorců) vypovídá o studiu základní povahy estetických jevů v přírodě s jejich strukturou v rozpětí od klasických geometrických prvků a skladby po "střapatou geometrii" fraktálů.

Druhý díl Dějin umění ve výtvarné kultuře západní tradice poskytuje výklad uměleckých směrů 19. století prostřednictvím charakteristik reprezentativních děl nejvýznamnějších umělců. Od F. Goyi, průkopníka moderního výrazu, přes klasicismus, romantismus, realismus, impresio­nismus, expresionismus a hledání nového výtvarného řádu včetně naivního umění po symbolismus a secesi.

Studium evropského myšlení a kultury vyžaduje roky čtení mnoha knih. Pro zájemce o přehled vývoje evropské filosofie a umění vydalo nakladatelství Professional Publishing dílo doc. PhDr. Jiřího Vaňka, CSc., které se zaměřuje na dějiny filosofie v kontextu evropské kultury. Kniha zkoumá spojení mezi filosofickým myšlením a hlavními uměleckými trendy, a to jak v přímé souvislosti, tak jako paralelní analogie. Oproti jiným přehledům se zde klade důraz na organizační formy kultury, jako jsou způsoby komunikace, zajišťování kulturních činností a historická role škol a knihoven. Začíná kořeny evropské filosofie a pojetím člověka v antice, poté se věnuje raně křesťanské filosofii, scholastice, renesančnímu humanismu, novověkému empirismu a racionalismu, a konfrontaci s barokní emocionalitou. Následují kapitoly o francouzském a anglickém osvícenství, německé filosofii 18. a 19. století, osvícenství a romantismu. Závěr knihy, doplněný ilustracemi, se zaměřuje na nové pojetí vědy, moderní realismus, impresionismus, existenciální filosofii a expresionismus, a přechod od kubismu k abstrakci a postmodernismu. Kniha také obsahuje seznam doporučené literatury a má ambici sloužit jako učebnice pro zájemce o filosofii a teorii kultury.

První díl Dějin umění ve výtvarné kultuře západní tradice nabízí přehled uměleckých slohů a směrů od antiky (se stručným odkazem k pravěku a předřeckým kulturám) po 18. století. V tomto rámci se tu představují umělci a jejich díla, jež zrodil starověk, starokřesťanská a románská doba, gotika, renesance, baroko, rokoko i klasicimus a zárodky preromantismu. Od jiných přehledů se tento liší tím, že nepodává jen obecné charakteristiky, ale konfrontuje vlastní výklad s vybranými postoji formulovanými v odborné literatuře. Činí tak ovšem v živém podání vždy tam, kde jde o objevování smyslu konkrétních děl. A to je druhý rozdíl od povšechných dějinných souhrnů: výklad umělecké tendence není provázen jen jmenným výčtem stěžejních výtvorů, nýbrž vychází z jedinečného obsahu a ztvárnění reprezentativních ukázek architektonické, sochařské a hlavně malířské produkce, jež jsou tu stručně interpretovány. Při tom se uplatňuje zřetel k rozmanitosti tvorby určitého slohového směřování, ale zároveň též ke společným, jednotícím rysům (například i u tak vnitřně členitého kulturního jevu, jakým byl manýrismus). Nechybí ani odkazy k myšlenkovým inspiracím z filosofické oblasti, při nichž se vyjevují spojitá kulturní řečiště. Kniha je takto pendantem k autorově předchozí publikaci Filosofie v kultuře západní tradice

Kniha představuje život a dílo Aloise Seiferta (1829-1881), významného, leč dnes téměř zapomenutého akademického malíře 19. století, jehož osud je úzce spjat s městem Vrchlabí a celým krkonošským regionem. Seifert pocházel z malířské rodiny a své umělecké vzdělání získal na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve Vrchlabí působil nejen jako malíř, ale i jako kulturně a společensky aktivní občan. Jeho díla, sahající od realistických portrétů přes krajinomalbu až po náboženské obrazy, vynikají vysokou technickou kvalitou a historickou výpovědní hodnotou. Publikace je výsledkem pečlivé badatelské práce a slouží jako pocta umělci, jehož odkaz byl po generace opomíjen. Kniha čtenářům přibližuje nejen Seifertovu tvorbu, kulturní a společenský kontext doby, v níž žil, ale i význam jeho odkazu a díla pro dějiny regionálního umění.