Vít Janota Knihy

Nová sbírka básníka Prahy Víta Janoty, s výtvarným doprovodem a v grafické úpravě Moniky Immrové

Sbírka básníka Prahy Víta Janoty, s výtvarným doprovodem Miloslava Mouchy.

Bibliofilské vydání poesie uličního putování Prahou pražského chodce, běžce a básníka.

Civilní poesie civilního básníka. Neviditelný vrchol ledovce české poesie tentokrát jakýsi alpský.

V nové básnické knize Praha zničená deštěm (Praga caput regni) ožívá jeho více než dvacetiletá zkušenost s tímto městem, prosakuje tu historie – středověká, židovská, secesní, ale především posledních let. Vít Janota jako jeden z mála českých básníků velmi citlivě zachytil prolínání normalizační Prahy s jeho kapitalistickou obdobou těchto dnů.

Autor tentokrát zvolil široký formát, umožňující pojmout pestré pásmo pocitů a nápadů. Celkové ladění je spíš skeptické zjemněné dílčí nostalgií. Jazykově a stylově však Janotova tvorba nepochybně dozrává, takže místy úspěšně rezonuje s univerzalitou. Nepřehlédnutelným tématem je nastupující (nebo alespoň vnímatelné) stáří, které provokuje konfrontační tón: "Jen musí člověk pochopit - že opravdový bod zlomu přichází nenápadně - plíživě jak nastuzení z průvanu".

Literární sborník připravil, vybral, uspořádal a úvod napsal Pavel Rajchman.

Prostřednictvím volného básnění autor hledá cestu ze standardních životních kolejí, do nichž se cítí být stále silněji vtahován. Je předem smířen s marností svého snažení, přinejmenším mu zbývá utěcha podvečerních nálad při pohledu do proměnných oblačných ploch, soukromých "miniových polí".

Civilní poesie civilního básníka. Neviditelný vrchol ledovce české poesie.

Janota soustředil do tohoto cyklu pětačtyřicet stručných miniatur, které ústí do aforismu nebo anekdotické pointy. Témata ke svým textům si vybírá z prostředí města, na druhé straně se však nevyhýbá ani metafyzické problematice nebo otázce existence člověka v současném světě. Nedílnou součástí autorovy poetiky se dále stává poměrně jednoduchý tvar verše, v němž forma směřuje k zesílení vnitřního rytmu i k poměrně ustálené "hrací" ploše, na níž se jednotlivé básně odehrávají. Patrně nejpřesvědčivější je Janota v oněch okamžicích, kdy popisuje pocity melancholie či stesku a zároveň si uvědomuje, že návrat do minulosti je nemožný.

Krátké rytmické básničky, které se vyznačují hrou s jazykem a lehkým humorem plným fantazie.Autor si s fantazií sobě vlastní hraje s představami o oživlých věcech, vymýšlí roztodivná zvířata a využívá bohatosti češtiny. Kniha je vysázena jeho vlastním typem písma zvaném Sekerníček.