Mariolein Sabarte Belacortu Knihy

Een jonge Amerikaanse geheim agent gaat tijdens het Proces van Neurenberg vlak na de oorlog op zoek naar het hoofd van het atoombomonderzoek van nazi-Duitsland en vindt vooral zichzelf.

Déle než 51 let čekal Florentino Ariza na novou příležitost, aby mohl Fermině Dazové vyznat nekonečnou lásku, na chvíli, až její 80letý manžel, slovutný lékař, zemře. Tehdy přichází chvíle pro kdysi opuštěného milence. Než se oba staří lidé spolu vypraví po řece Magdaleně, aby nedotčeni zlobou světa vpluli do elysia své lásky, stáčí se autorův pohled do jejich minulosti plné všedních věcí i nepravděpodobné krásy. Geniální vypravěč sestupuje do nížin triviální literatury a líčí své postavy v rozmanitých podobách lásky, lásky romantické i domestikované, lásky „osamělých lovců“ i lásky manželské. Na sentimentální příběh z lidové četby navěšuje vlastní vzpomínky a sny.

Téma samozvaného diktátora je pro latinskoamerickou literaturu poměrně typické, dokonce až obsedantní, a objevuje se v řadě děl. Zatímco jiní autoři volí přesný dobový rámec, García Márquez zpracoval látku po svém a jinak: zamířil k parodii a satiře. Charakteristický styl vyprávění, příznačný pro Sto roků samoty, je zúžen na několik bizarních motivů ze života dosazeného tyrana. Spisovatel překvapuje až hypertrofií obrazů a scén, kdy se ve stále nových obměnách kupí obludné fikce, krouživými pohyby děje a anachronismy je popírán lineární čas, kdy se logika jeví jako naprosto nepotřebná a skutečnost je obrazně řečeno trhána na kusy. Autor místo klasické přímé řeči přechází z jedné osoby na druhou, splétá postavu vypravěče s jednajícími osobami, a vytváří tak podivuhodný obraz "reality". Skvěle se mu daří zkomponovat rekviem nad figurou jednoho samovládce. Zároveň Márquez nastoluje otázku moci obecně, v románu zaznívá i rozměr existenciální a v neposlední řadě zde hrají svou roli symbolika a motivy smrti, charakteristické pro období barokní.

Příběh se soustředí na čtyři úmrtí v exkluzivní uzavřené společnosti na předměstí Buenos Aires. Za vysokými obvodovými zdmi, za branami zpevněnými závorami a obehnanými strážními budkami, se nachází rezidence Altos de la Cascada. Tam žijí vyvolené rodiny, ve kterých je vše zdánlivě dokonalé. Mají stejný životní styl a za každou cenu si jej chtějí udržet. Každý týden se skupinka přátel z rezidence schází daleko od očí svých dětí, služek a manželek. Ty jsou vyloučeny z mužského setkání a žertem si říkají Čtvrteční vdovy. Jedné noci se však rutina naruší. Když dojde ke zločinům, zavládne klaustrofobické klima strachu a vzájemné podezřívavosti. Rezidenti se začínají srovnávat s ostatními členy. Jedna z rodin, kterou krize zasáhne, stojí za branou a odhodlává se opustit nemocnou sociální bublinu a tím sahá do svědomí každého, kdo žije příliš pohodlně a ignoruje rozevřené sociální nůžky a všudypřítomný úpadek. Závěr románu klade provokativní otázku: Bojíte se odejít?

El entusiasmo y la atracción de Roberto Arlt por los experimentos científicos y mecánicos forma parte de su pasion creadora. Del ambiente de la calle, que tan bien conocia el escritor, surgieron sus mejores paginas. De su amistad con rufianes, falsificadores y pistoleros salen personaje como los de Los Siete Locos. En esta obra encontramos una especie de " mundo al revés": un espacio donde los personajes transgreden los valores establecidos, invierten las formas y se liberan de una sociedad que los segrega. La propuesta es delirante y subversiva, pues planean una sociedad autoritaria, humillante y perversa. Una gran carcajada, una mueca grotesca frente a una sociedad en crisis, pesimista y frustrada.