Mariolein Sabarte Belacortu Knihy

Epos over de lotgevallen van een religieuze sekte, die in de binnenlanden van Brazilië aan het eind van de 19e eeuw in opstand komt tegen de jonge republiek.

Een jonge Amerikaanse geheim agent gaat tijdens het Proces van Neurenberg vlak na de oorlog op zoek naar het hoofd van het atoombomonderzoek van nazi-Duitsland en vindt vooral zichzelf.

Toen Florentino Ariza de dertienjarige Fermina zag, werd hij getroffen door de vonk van de eeuwige liefde. Na meer dan een halve eeuw, waarin Fermina getrouwd is met een ander en Florentino zelf 622 affaires heeft, sterft Fermina´s man en kan Florentino haar opnieuw zijn eeuwige trouw beloven. Op ongeëvenaarde wijze brengt Márquez de grote thema´s liefde, dood, ouderdom,noodlot en begeerte samen in een mild en menselijk universum.

Déle než 51 let čekal Florentino Ariza na novou příležitost, aby mohl Fermině Dazové vyznat nekonečnou lásku, na chvíli, až její 80letý manžel, slovutný lékař, zemře. Tehdy přichází chvíle pro kdysi opuštěného milence. Než se oba staří lidé spolu vypraví po řece Magdaleně, aby nedotčeni zlobou světa vpluli do elysia své lásky, stáčí se autorův pohled do jejich minulosti plné všedních věcí i nepravděpodobné krásy. Geniální vypravěč sestupuje do nížin triviální literatury a líčí své postavy v rozmanitých podobách lásky, lásky romantické i domestikované, lásky „osamělých lovců“ i lásky manželské. Na sentimentální příběh z lidové četby navěšuje vlastní vzpomínky a sny... Doslov: Hedvika Vydrová

Vrcholné dílo Roberta Arlta (1900–1942), svérázného a ojedinělého zjevu argentinské literatury, je skvělou psychologickou sondou a zároveň vynikající parodií literárních žánrů a společenských diskurzů. Život Rema Erdosaina, výběrčího v cukrovarnické společnosti a zneuznaného vynálezce, se obrací naruby v okamžiku, kdy vyjde najevo, že zpronevěřil šest set pesos a sedm centů. Poté, co ho vyhodí z práce a opustí ho žena, přimyká se k bizarnímu tajnému společenství okolo Astrologa, novodobého mesiáše i tyrana, jež si klade za cíl vytvořit nový společenský řád skrze revoluci. Román Sedm bláznů (1929) zobrazuje Argentinu na okraji propasti. Monstrózní svět hemžící se snílky, revolucionáři a potenciálními diktátory může být vnímán jako Arltovo zlověstné proroctví trýznivého vývoje země ve 20. století a dodnes si uchovává mimořádnou působivost jako velké apokalyptické dílo moderní literatury. „Pokud se některý z laplatských spisovatelů přiblížil tomu, co označujeme za geniální, pak to byl Roberto Arlt.“ Juan Carlos Onetti

Quismondo, Toledo, 18 de julio de 1956. En su finca La Maestranza, veinte años después del estallido de la guerra civil, los Avendaño han decidido celebrar por última vez la ceremonia expiatoria en la que, ritualmente, en cada aniversario, reproducen la ejecución del hermano menor a manos de los campesinos. Entre los invitados, un hispanista norteamericano intrigado por tan extraña costumbre, y un comisario de la Brigada Político Social empeñado en dar con un tal Federico Sánchez, agente comunista. Por diferentes motivos, ambos comparten el mismo interés en indagar en la historia reciente de la familia, sobre todo en las relaciones secretas de la bellísima y enigmática viuda, Mercedes Pombo. En la fragmentada sucesión de encuentros y tiempos, se superponen y complementan las versiones, que van reconstruyendo los hechos fatídicos que dieron origen a la ceremonia, pero también surgen aciagas revelaciones de ocultas relaciones eróticas en el ambiente espeso y violento de la posguerra.

Téma samozvaného diktátora je pro latinskoamerickou literaturu poměrně typické, dokonce až obsedantní, a objevuje se v řadě děl. Zatímco jiní autoři volí přesný dobový rámec, García Márquez zpracoval látku po svém a jinak: zamířil k parodii a satiře. Charakteristický styl vyprávění, příznačný pro Sto roků samoty, je zúžen na několik bizarních motivů ze života dosazeného tyrana. Spisovatel překvapuje až hypertrofií obrazů a scén, kdy se ve stále nových obměnách kupí obludné fikce, krouživými pohyby děje a anachronismy je popírán lineární čas, kdy se logika jeví jako naprosto nepotřebná a skutečnost je obrazně řečeno trhána na kusy. Autor místo klasické přímé řeči přechází z jedné osoby na druhou, splétá postavu vypravěče s jednajícími osobami, a vytváří tak podivuhodný obraz "reality". Skvěle se mu daří zkomponovat rekviem nad figurou jednoho samovládce. Zároveň Márquez nastoluje otázku moci obecně, v románu zaznívá i rozměr existenciální a v neposlední řadě zde hrají svou roli symbolika a motivy smrti, charakteristické pro období barokní.

Příběh se soustředí na čtyři úmrtí v exkluzivní uzavřené společnosti na předměstí Buenos Aires. Za vysokými obvodovými zdmi, za branami zpevněnými závorami a obehnanými strážními budkami, se nachází rezidence Altos de la Cascada. Tam žijí vyvolené rodiny, ve kterých je vše zdánlivě dokonalé. Mají stejný životní styl a za každou cenu si jej chtějí udržet. Každý týden se skupinka přátel z rezidence schází daleko od očí svých dětí, služek a manželek. Ty jsou vyloučeny z mužského setkání a žertem si říkají Čtvrteční vdovy. Jedné noci se však rutina naruší. Když dojde ke zločinům, zavládne klaustrofobické klima strachu a vzájemné podezřívavosti. Rezidenti se začínají srovnávat s ostatními členy. Jedna z rodin, kterou krize zasáhne, stojí za branou a odhodlává se opustit nemocnou sociální bublinu a tím sahá do svědomí každého, kdo žije příliš pohodlně a ignoruje rozevřené sociální nůžky a všudypřítomný úpadek. Závěr románu klade provokativní otázku: Bojíte se odejít?