Ödön von Horváth

Rakouský dramatik a prozaik maďarského původu. Významný dramatik 20. a 30. let v zemích německé kultury. Rozhodný antifašista, jeho humanismus měl křesťanský podklad. Narodil se ve městě Fiume (Rijeka). Jakožto syn maďarského šlechtice získal vzdělání v německém i v maďarském jazyce, psal však výhradně německy. Studoval filosofii a germanistiku v Budapešti, Vídni, Bratislavě a Mnichově. V letech 1924-34 žil v Berlíně. V únoru 1932 prohledaly jeho dům SSmani a v dubnu byly jeho knihy demonstrativně spáleny na Královském náměstí v Mnichově. Jeho žádost o občanství byla opakovaně zamítnuta. V roce 1933 bylo jeho dílo v Německu zakázáno. V roce 1934 odjíždí do Vídně a stává se světoobčanem de-facto. Z Rakouska emigroval před nacistickým záborem do Švýcarska. 28. května 1938 se Ödön von Horvath sešel v Paříži s režisérem Robertem Siodmakem, který chtěl v Americe román Století ryb zfilmovat. Odpoledne před schůzkou shlédl v Cinema Marignan tehdejší filmový hit Sněhurka a sedm trpaslíků Walta Disneye. Když se po sedmé hodině vracel pěšky do hotelu po Champs Elysées zastihla jej prudká bouře. Větev, která se ulomila z kaštanu, pod nímž se schoval, ho zasáhla do hlavy. Byl na místě mrtev. Horváth je znám především jako dramatik. V jeho svérázných „lidových hrách“ skrze vrstvu kolorovaného realismu vyvěrá nemilosrdná ironie a groteska. Nicméně za pozornost stojí i jeho próza. Franz Werfel o ní napsal, že převyšuje všechno, co vytvořil.