Goran Tribuson Knihy

Tvrdohlavý inspektor Nikola Banić po pádu komunismu odchází od policie a stává se jedním z prvních soukromých detektivů v Jugoslávii. Zpočátku pracuje jen na nudných zakázkách špehování nevěrných manželek, ale pak mu zavolá podivínský antikvář, který chce najít zmizelou ženu. Banić se vydává na ostrovy Lošinj a Unije a po mnoha zvratech a peripetiích se dostává na stopu brutálního gangu obchodníků s diamanty. Král chorvatské detektivky Goran Tribuson se představuje ve své nejlepší formě.

Osamělý vypravěč utíká od své kriminální minulosti a po mnoha letech přijíždí do rodného města, na které má jen mlhavé vzpomínky. V cizím, ponurém prostředí, jehož stagnaci a dekadentní náladu podtrhují deštivý listopad a nebezpečně rozvodněná řeka, se setkává s místními podivíny a zaplétá se do jejich temných, zamlčovaných příběhů. Při jejich rozplétání možná nahlíží za hranice reálného světa a zjišťuje děsivou pravdu o sobě. Před pádem do malomyslnosti ho ochrání rozmluvy s nekonvenčním knězem a láska k přelétavé knihovnici. Zatopený hřbitov, román o vykořeněnosti s detektivní linkou a příměsí okultismu, získal prestižní Gjalského cenu za nejlepší chorvatskou prózu. Ve filmové adaptaci jednu z důležitých postav ztvárnil Jiří Menzel.

Život v provinčnom mestečku v „zlatých rokoch šesťdesiatych“, keď do titovskej Juhoslávie prenikalo nielen rádio Luxembourg, ale spolu s rockandrollom a filmom aj iné vymoženosti západného sveta, je ústrednou témou románu úspešného chorvátskeho spisovateľa a scenáristu Gorana Tribusona. Náhla smrť kamaráta z mladosti a jeho pohreb je príčinou návratu hlavného hrdinu do rodného mesta a zároveň aj do vlastnej minulosti. V myšlienkach sa do nej vracia aj prostredníctvom Dejín pornografie, ktoré vo voľnom čase zostavil jeho najlepší priateľ Miki Grabar a ktoré sú "históriou, estetikou, traktátom, biografiou, intímnym denníkom, patológiou, fantastikou, obscenitou, bildungsromanom, chrestomatiou, ale predovšetkým spomienkou a súkromnou mytológiou". Tribusonov román je generačnou výpoveďou, humorným rozprávaním o dospievaní a veciach s tým spojených, ktoré nám pripomenie vlastné spomienky na mladosť.

Postoje pisci čija imena i prezimena nadrastaju naslove vlastitih im knjiga. Čitatelji sa znatiželjom i radošću dočekuju obavijesti o objavljivanju njihovih djela, kako novih izdanja, tako i ponovljenih. U hrvatskom književnom prostoru pripovjedač Goran Tribuson jedan je od onih zbog kojih se ulazi u knjižare i knjižnice te upituje „Imate li nešto novo od Tribusona?“, ili „Jesu li vam, konačno, vraćeni Rani dani?“Tribuson je jednostavno autor koji uz svoje pismo, već tri desetljeća, veže najrazličitije generacije štovatelja. Jer, u njegove priče – posebno one što slikaju odrastanje – čitatelji upisuju svoja iskustva.

Netko je napisao kako bi se čitava povijest svijeta mogla promatrati kao parabola u kojoj se divlja, gorštačka plemena povremeno spuštaju s planina kako bi poharala ona mirna, ravničarska. Plinara, rubna gradska četvrt, u kojoj sam u poznim pedesetima bio klinac, sa svojim uzvisjem na kojem se nalazila cesta što vodi prema groblju i udoljem kojim je prolazio industrijski kolosijek, kao da je posjedovala sve sastavnice ove povijesne metafore. U nizinskom dijelu Plinare stanovah su Bremza, Mišel, Maja Majer, Cico, Kinez i drugi pitomi ravničari, koji su odlazili u školu u lijepo uglancanim cipelama, na čijim se rođendanima igrala »Crna kraljica jen dva tri« i druge pristojne igre te pila limunada od pravoga limuna. S druge pak strane, na divljoj, vrletnoj strani živjeli smo mi, vječiti problemi, lažljivi i prijetvorni Riba, sračunati cinik Eviger, potom Zmija, Šunjara, Višnja, skitnica Ruža i još neke spodobe čije su živopisne osobine oslikale nečasne stranice gradske kronike. I tako, iako sam po geografskim, odnosno plemenskim determinantama trebao biti nekako više usmjeren na Ribu, Evigera, Ružu i druge klipane s vrha četvrti, gdjekad mi se učini da sam dječaštvo i mladost podijelio baš s Bremzom. Priznajem, nikada neću moći kazati kako mije u tom smislu savjest baš posve mima, jer sam i te kako opako znao iskorištavati njegovu ravničarsku pitomost i dobronamjernost.