Karel Urianek
Karel Urianek (1974–2010) byl ve svém krátkém životě lecčíms, mj. hotelovým poslíčkem, soudním zřízencem, knihovníkem nebo pomocným dělníkem, nezaměstnaným, invalidním důchodcem, ale také feťákem, bubeníkem a především zcela solitérním a ineditním básníkem, píšícím soustavně od středoškolských studií. Narodil se v Praze, absolvoval gymnázium, neúspěšně se hlásil na scenáristiku na pražské FAMU a obor český jazyk a literatura na FF UK. Několik básní publikoval v Hanťa Pressu 9/1991 (Pražská imaginace) a povídku v časopise Babylon. Výbor z básní Elegie dítěte Měsíce (VŠUP 1997) vyšel jen v několika kusech jako školní práce. V posledních letech života začal zveřejňovat své starší rukopisné sbírky na internetovém literárním serveru totem.cz. Žil zčásti sebezničující život naplněný depresemi, literaturou, rock’n’rollem, psaním básní, alkoholem a drogami. Střídal klidnější a spokojenější údobí až jakési superkonformity s nekontrolovatelnými excesy; dlouhodobě, opakovaně a neúspěšně se léčil z depresí, závislosti na alkoholu, medikamentech a drogách. Žil v Praze především u matky a otčíma, několik let s manželkou na Jižním Městě, poslední roky střídavě na různých léčebných a odvykacích pobytech, mimo jiné i na lodi Hermes, nakonec ve vlastním bytě opět na pražských Vinohradech. Před tragickou smrtí se jeho život zdál obracet k lepšímu.
Beránek