Petr Kitzler Knihy

Ve spise Mučedníkům se Tertullianus obrací na křesťany, kteří ve vězení očekávají mučednickou smrt, a snaží se je povzbudit, aby vytrvali ve svém odhodlání a nebáli se pro Boha zemřít. Pro tento jeho záměr se však zcela nehodila ani jedna z klasických literárních forem, které předepisovala antická tradice, tedy ani „útěcha“ (consolatio), ani „povzbuzení“ (exhortatio). Tertullianus proto obě formy smísil, podle starobylé rétorické tradice sahající až k Aristotelovi a detailně propracované Quintilianem je doplnil o „pohanská“ exempla, charakteristický motiv filosofické diatriby, a vytvořil tak žánr nový, specifický a křesťanský, jejž někteří badatelé neváhají počítat mezi nejpůsobivější díla svého druhu z celého starověkého křesťanství.

První reprezentativní výbor z latinských a řeckých textů se zaměřuje na raně křesťanské mučedníky, kteří se v prvních třech stoletích nenechali odradit od své víry a postavili se oficiální římské moci. Svazek obsahuje přes dvacet významných martyrologických spisů, vzniklých převážně ve 3. a 4. století, a zahrnuje různé narativní postupy, které se objevují v nejstarších hagiografických vyprávěních. Tyto texty zahrnují stručné zprávy, jako jsou acta martyrum (např. Akta mučedníků ze Scilli, Akta Iústína a dalších), a detailnější vyprávění o umučení, tzv. passiones (např. Umučení Polykarpa, Dopis obcí v Lyonu a ve Vienne). Dále je zde zahrnuta „první křesťanská biografie“ – Život Cyprianův jáhna Pontia, která využívá antickou rétoriku. Kniha obsahuje literárně historickou studii Jiřího Šubrta, vysvětlující poznámky, bibliografie, rejstříky a barevnou obrazovou přílohu. Svazek, připravený pracovníky „Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty“ při UP v Olomouci, osloví historiky, teology, religionisty i širší veřejnost se zájmem o duchovní dějiny evropské kultury. Překlady z latinských a řeckých textů provedli Iva Adamková, Pavel Dudzik a Petr Kitzler.

Spis raného latinského autora a zakladatele latinské theologie Tertulliana z Kartága je jediným dochovaným starověkým pojednáním o antických hrách. Jde o výjimečný historický dokument, který je také úvodem do Tertullianova myšlení i brilantního jazyka. Dvojjazyčné latinsko-české vydání.

Podtitul: Liturgie, rétorika, antropologie. Příspěvky shromážděné v tomto sborníku zazněly jako referáty na patristické konferenci, která se konala v Olomouci ve dnech 7.-8. listopadu 2008 pod patronací Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty a Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Organizátoři se pokusili pozvat širší obec zájemců z řad akademických a výzkumných pracovníků, doktorandů a studentů a nabídli jim, aby formou krátkého příspěvku představili oblast svého zájmu, vlastní přístup a metodu, ať již z hlediska filosofického, teologického, historického nebo literárního. Z tohoto důvodu také nebyla konference tematicky vymezena, organizátoři pouze předběžně navrhli tři tematické oblasti: Antické filosofické a literární motivy u starokřesťanských autorů, Teologie a spiritualita starokřesťanských autorů, Starokřesťanská liturgie a ikonografie. Z dvaceti šesti přednesených příspěvků jich bylo k vydání dopracováno dvanáct, a tak jakkoli sborník nezachycuje celek konference, je cennou ukázkou současné práce českých, moravských i slovenských patrologů zejména mladší generace. Čtenář v něm najde zajímavý mezioborový pohled na rané křesťanství v jeho velké šíři chronologické i tematické.

Friedrichu Nietzschemu, později uznávanému za jednoho z největších filosofických duchů 19. století, bylo 28 let, když v roce 1872 spatřila světlo světa jeho prvotina Zrození tragédie z ducha hudby. V té době působil již několik let jako profesor klasické filologie na univerzitě v Basileji. V jeho raném díle se spojuje několik vlivů: kulturní zájem, jenž ho v umělecké tvorbě nechává sledovat střetávání dvou živlů, apollinského a dionýského, pokus o nové pojetí řeckého starověku oproti klasicistnímu zdůrazňování řecké „harmonie“, vliv Schopenhauerovy filosofie vůle a takřka nábožná úcta k Richardu Wagnerovi, Nietzscheho osobnímu příteli, jemuž je Zrození tragédie věnováno a k němuž se v závěru knihy autor přímo obrací. Působení apollinského a dionýského principu se Nietzsche snaží ukázat na řecké tragédii, která je podle něj prolnutím obou uměleckých sfér a vrcholí tam, kde je nejsilnější účast podvědomí, hudby a dávné tradice – u Aischyla. Naopak rozkladně na tragédii působí prvek rozumářský a protihudební, jenž Nietzsche nachází u Euripida, ovlivněného Sókratovou dialektikou. I současnou kulturu proto vyzývá k opuštění apollinské snovosti a ponoření do opojení, jež přináší šílenství boha Dionýsa. Přeložil a doslovem opatřil Otokar Fischer.

Sborník k životnímu jubileu předního českého medievalisty, kodikologa Pavla Spunara. Příspěvky se věnují rozmanitým tématům z oblasti středověké kultury, latinské i starší české literatury či kodikologie

Kniha je věnována Tertullianovi z Kartága (3. stol. po Kr.), jednomu z prvních latinsky píšících raně křesťanských autorů, a jeho názorům na lidskou duši, jež byly do značné míry ovlivněny stoicismem. První studie se zabývá Tertullianovým pojetím lidské duše jako těla svého druhu (corpus sui generis); druhá zkoumá jeho představy o původu a předávání této tělesné duše, jež je v posledku „odnoží“ (tradux) duše Adamovy, z rodičů na jejich potomky. Kniha je doplněna exkursem o traducianismu v rané církvi a českým překladem vybraných kapitol Tertullianova spisu De anima.

Cílem knihy je poprvé uceleně představit české odborné veřejnosti jeden z prvních latinsky psaných raně křesťanských hagiografických textů, slavné Umučení svatých Perpetuy a Felicity (Passio sanctarum Perpetuae et Felicitatis), a zejména jeho recepci v písemnictví rané církve, a to od doby jeho sepsání na počátku 3. století po století páté, kdy v dílech Aurelia Augustina a jeho pokračovatelů zájem o tento spis vrcholí. Toto vyprávění obsahovalo řadu revolučních či potenciálně podvratných prvků, jež byly v rozporu s dobovými sociálními i teologickými konvencemi. S průběhem doby tak byla stále častěji pociťována potřeba normalizovat tyto aspekty původního textu, díky nimž sice získal svou proslulost, ale jež v nových dobových historických i teologických kontextech pozvolna přestaly odpovídat měnícímu se ideálu svatosti. Kniha, již lze na obecné úrovni chápat rovněž jako sondu do způsobu, jak se v průběhu doby měnil koncept svatosti ruku v ruce se změněnou nábožensko-historickou situací a jak na tuto změnu reagovaly církevní autority, je doprovozena českým překladem všech Augustinových i pseudo-Augustinových kázání na svátek obou mučednic.