Petr Kitzler Knihy

Ve spise Mučedníkům se Tertullianus obrací na křesťany, kteří ve vězení očekávají mučednickou smrt, a snaží se je povzbudit, aby vytrvali ve svém odhodlání a nebáli se pro Boha zemřít. Pro tento jeho záměr se však zcela nehodila ani jedna z klasických literárních forem, které předepisovala antická tradice, tedy ani „útěcha“ (consolatio), ani „povzbuzení“ (exhortatio). Tertullianus proto obě formy smísil, podle starobylé rétorické tradice sahající až k Aristotelovi a detailně propracované Quintilianem je doplnil o „pohanská“ exempla, charakteristický motiv filosofické diatriby, a vytvořil tak žánr nový, specifický a křesťanský, jejž někteří badatelé neváhají počítat mezi nejpůsobivější díla svého druhu z celého starověkého křesťanství.

Druhý díl výboru ze starověkých martyrologií nese podtitul Výbor z latinské a řecké martyrologické literatury 4. a 5. století. Svazek obsahuje překlady celkem 13 latinských a řeckých textů vzniklých ve 4. a 5. století. Jejich hlavními hrdiny jsou opět ženy a muži, kteří pro své náboženské přesvědčení neváhali podstoupit mučení a smrt. Uspořádal a k vydání připravil Petr Kitzler, z řeckých a latinských originálů přeložili Iva Adámková, Pavel Dudzik a Petr Kitzler, úvodní studie Jiří Šubrt.

Spis raného latinského autora a zakladatele latinské theologie Tertulliana z Kartága je jediným dochovaným starověkým pojednáním o antických hrách. Jde o výjimečný historický dokument, který je také úvodem do Tertullianova myšlení i brilantního jazyka. Dvojjazyčné latinsko-české vydání.

Podtitul: Liturgie, rétorika, antropologie. Příspěvky shromážděné v tomto sborníku zazněly jako referáty na patristické konferenci, která se konala v Olomouci ve dnech 7.-8. listopadu 2008 pod patronací Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty a Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Organizátoři se pokusili pozvat širší obec zájemců z řad akademických a výzkumných pracovníků, doktorandů a studentů a nabídli jim, aby formou krátkého příspěvku představili oblast svého zájmu, vlastní přístup a metodu, ať již z hlediska filosofického, teologického, historického nebo literárního. Z tohoto důvodu také nebyla konference tematicky vymezena, organizátoři pouze předběžně navrhli tři tematické oblasti: Antické filosofické a literární motivy u starokřesťanských autorů, Teologie a spiritualita starokřesťanských autorů, Starokřesťanská liturgie a ikonografie. Z dvaceti šesti přednesených příspěvků jich bylo k vydání dopracováno dvanáct, a tak jakkoli sborník nezachycuje celek konference, je cennou ukázkou současné práce českých, moravských i slovenských patrologů zejména mladší generace. Čtenář v něm najde zajímavý mezioborový pohled na rané křesťanství v jeho velké šíři chronologické i tematické.

Spis Zrození tragédie z ducha hudby z roku 1872 (nové, Nietzschem přehlédnuté vydání vyšlo v roce 1886 pod upraveným názvem Zrození tragédie. Aneb: řectví a pesimismus) představuje Nietzschovu první knihu, kterou vydal jako profesor klasické filologie v Basileji. Ze všech Nietzschových děl, jež byla během jeho života vydána, vzbudila tato kniha zřejmě největší ohlas: tento zájem byl ovšem převážně kriticky odmítavý, zveřejnění knihy Nietzscheho trvale připravilo o akademickou pověst a autor sám se od ní později v podstatě distancoval. Nietzsche v ní výsostně literární formou bez jakéhokoli standardního vědeckého aparátu formuluje svou slavnou „artistní metafyziku" založenou na duplicitě apollinství a dionýství, které se spojují v díle antické tragédie jakožto nejvyšší formě umění: tragédie i tragický mýtus nakonec zaniká vlivem sókratovského vědeckého optimismu, jehož – z Nietzschovy perspektivy zhoubné a rozkladné – působení stojí i v základech naší moderní kultury. Nietzschova kniha, silně ovlivněná jeho tehdejším nadšením pro Schopenhauerův pesimismus a hudbu Richarda Wagnera, se následně stává jedním z kanonických kulturněfilosofických textů, který po více než sto letech vychází v novém českém překladu.

Sborník k životnímu jubileu předního českého medievalisty, kodikologa Pavla Spunara. Příspěvky se věnují rozmanitým tématům z oblasti středověké kultury, latinské i starší české literatury či kodikologie

Cílem knihy je poprvé uceleně představit české odborné veřejnosti jeden z prvních latinsky psaných raně křesťanských hagiografických textů, slavné Umučení svatých Perpetuy a Felicity (Passio sanctarum Perpetuae et Felicitatis), a zejména jeho recepci v písemnictví rané církve, a to od doby jeho sepsání na počátku 3. století po století páté, kdy v dílech Aurelia Augustina a jeho pokračovatelů zájem o tento spis vrcholí. Toto vyprávění obsahovalo řadu revolučních či potenciálně podvratných prvků, jež byly v rozporu s dobovými sociálními i teologickými konvencemi. S průběhem doby tak byla stále častěji pociťována potřeba normalizovat tyto aspekty původního textu, díky nimž sice získal svou proslulost, ale jež v nových dobových historických i teologických kontextech pozvolna přestaly odpovídat měnícímu se ideálu svatosti. Kniha, již lze na obecné úrovni chápat rovněž jako sondu do způsobu, jak se v průběhu doby měnil koncept svatosti ruku v ruce se změněnou nábožensko-historickou situací a jak na tuto změnu reagovaly církevní autority, je doprovozena českým překladem všech Augustinových i pseudo-Augustinových kázání na svátek obou mučednic.