George MacDonald
10. prosinec 1824 – 18. září 1905
George MacDonald v inspirativním prostředí, v atmosféře jiskření a střetů, nadmíru příhodné pro vytváření jeho originální představivosti. Narodil se v severovýchodním Skotsku, jež leží na úpatí východního cípu drsné a nevlídné, ale též tajemně malebné a věčně proměnlivé skotské vysočiny. Podobně jako Walesan Arthur Machen žil na hranici dvou kultur, v jeh případě anglicky mluvící skotské kultury nížin a gaelské kultury horalů, hovořících naprosto odlišným jazykem. Vzrušující napětí mezi známým a neznámým světem, který leží nebezpečně blízko a kde platí jiné zákonitosti, zásadním způsobem poznamenalo MacDonaldovu bohatou a žánrově pestrou tvorbu. Jak snadné asi bylo spojovat primitivní svět za kopcem se světem víl, elfů a jiných pohádkových bytostí. Zde je zdroj MacDonaldovy básnivé, místy až surreálné fantazie, který vytvořila světy existující paralelně vedle sebe, nebo se navzájem překrývající. Ve své době byl MacDonald vedle Lewise Carrolla považován za nejvýznamnějšího autora pohádkových a fantastických příběhů. Vzácné spojení sugestivní imaginace a nevšedního kouzla osobnosti vysvětluje, proč si MacDonald nachází oddané stoupence i dnes. Z MacDonaldovy tvorby jsou nejznámější jeho pohádky. Dodnes nejsilněji působí prózy, v nichž se nechal unášet svou fantazií a těšil se co největší imaginativní svobodě, jako ve fantastických prózách Fantastes (1858) a Lilith (1895), jež celé jeho dílo rámcují. MacDonald v nich důmyslně slučuje tradici romantické fantastické prózy s tradiční heroickou romancí. Napětí vzniká ze střetu s neznámým světem a jeho záhadami, čtenář spolu s hrdinou prožívá objevování, postupného odhalování pravé podstaty a role jednotlivých prvků tohoto světa, a tak poznává roli, kterou má v tomto světě sehrát. Heroická romance zase dodává příběhu osnovu cesty tam a zpět, cesty s určitým vyšším posláním. Čtení se stává metamorfózou; nabýváme nové tělo, lepší duši a v novém příběhu se otevírá prostor pro realizaci lepších stránek našeho já. Příběh tu slouží jako brána do jiného světa. Zavřením knihy se zavírá jedna brána, ale otevírá další.