Olha Kobyljanska

Olga Kobyljanská se narodila 27. listopadu 1863 v městečku Hura-Humora na jižní Bukovině. Pocházela z rodiny úředníka, který se svou ženou Marií kromě Olgy měl ještě jednu dceru a pět synů. Rodina Kobyljanských se několikrát stěhovala. V r. 1868 se přestěhovali do městečka Sučavy, protože zde otec Olgy obdržel místo nižšího úředníka.

Zde Kobyljanští poznali známého ukrajinského básníka M. Ustyjanovyča, jenž sehrál velkou roli ve výchově Olgy Kobyljanské. Dával Olze číst lidové ukrajinské i české pohádky. Otec své děti vedl k tomu, aby si vážily prostého lidu a jeho práce. Velký vliv na výchovu dětí měla také jejich matka, srdečná vzdělaná žena německo-polského původu.

V roce 1875 se rodina Kobyljanských přestěhovala do Kympulunha . Zde spisovatelka zakončila základní vzdělání, tvořené pouze čtyřmi třídami. Protože obyvatelstvo městečka tvořili především němečtí úředníci a poněmčené rumunské, ukrajinské a polské rodiny, vyučování probíhalo v německém jazyce. Rodiče spisovatelky však chtěli, aby se Olga naučila ukrajinsky. Zajistili dceři soukromou učitelku, aby ji naučila psát, číst a základy gramatiky. Protože Kobyljanští neměli dost financí pro další vzdělávání své dcery, dále již dceru po ukončení základního vzdělání do školy neposílali.

Poté se spisovatelka vzdělávala samostudiem, široce se zajímala o literaturu, četla klasiky světové literatury jako Goetheho, Schillera, Shakespeara (…) , z ruských autorů Puškina, Lermontova, Gogola, Turgeneva, Dostojevského (…) . Nezapomínala ani na ukrajinské spisovatele, zaujaly ji díla T. Ševčenka, Marka Bovčoka, J. Feďkovyče, I. Franka, P. Myrného a N. Kobrynské.

Zajímala se o materialistické teorie o původu a stavbě světa. Četla přírodovědné práce Darwina, Hegera, L. Buchnera, což jí dopomáhalo chápat svět materialisticky. V souladu s materialismem se autorka negativně stavěla k tmářství církve. Proti církvi vystupovala v mnoha publicistických článcích a dílech (Привид, Картина з життя в Буковині… ). To se církvi nelíbilo a snažila se přes rodinu Kobyljanské zabránit další kritice od spisovatelky na duchovenstvo. Na počátku 90. let se začala zajímat o problém třídní nerovnosti v buržoazní společnosti a o postavení ženy ve společnosti. Boj o rovnoprávnost žen ve společností sblížil spisovatelku s Natálií Kobrynskou, významnou osobností ženského hnutí za rovnoprávnost.

V roce 1889 otec Olgy Kobyljanské odchází do penze a stěhuje se s rodinou do vesnice Dumka o dva roky později se stěhují do města Červnici. V té době se Bukovina stává součástí rakousko-uherské monarchie. Ekonomicky zanedbaná a politicky bezprávná Bukovina byla prakticky kolonií habsburského impéria.

Svou literární činnost Olga Kobyljanská započala poezií. První báseň napsala v roce 1875 v polštině, další básně již psala německy. Její básnická tvorba obsahuje různé druhy veršů - meditace, elegie a věnování. Ve verších převažují motivy lásky, propojující se s naříkáním na osud, a smutné myšlenky o životě. Začala psát deník, který se stal přechodem k psaní prózy.

První dokončenou prózu tvoří povisť „Гортенза“. Jedná se o příběh mladé duševně bohaté dívky. V roce 1883 spisovatelka napsala povisť „Доля чи воля“.

     Na přání své přítelkyně N. Kobrynské poslala Olga Kobyljanská povídku „Вона вийшла заміж“, napsanou roku 1886, zároveň s jiným dílem, pravděpodobně s  novelou „Людина з народу“ nebo „Привид“ do almanachu „Перший вінок“. Ivan Franko, redaktor tohoto almanachu, však odmítl povídku publikovat, protože dle něj povídka byla příliš sladce sentimentální. Olga poslala povídku také do vídeňského deníku „An der Blauen Schonen Donau“.Zde povídku též nepřijali.

Olga se po prvotním rozhořčení smířila s hodnocením Ivana Franka a začala povídku přepracovávat. Autorka toužila po setkání s ním, proto se v roce 1889 vydala do Lvova. Tou dobou byl však Franko uvězněn. Konečná verze povídky „Вона вийшла заміж“ šla do tisku roku 1892 a vyšla roku 1894 v časopise „Зоря“. Paralelně psala řadu novel, povídek a poezii v próze. Věnovala se též překladům děl zahraničních spisovatelů do ukrajinštiny a ukrajinské tvorby do němčiny. V 90. letech psala díla s různou tematikou a začala psát povisť „Земля”. Vznik tohoto díla byl podmíněn bratrovraždou, jež se uskutečnila r. 1984 ve vesnici Dumka.

Po dokončení tohoto díla v roce 1901 si přála redikovat noviny „Буковина“. Její přání se neuskutečnilo z řady důvodů, jednak spisovatelka neměla zkušenosti s redakční činností, a také v tu dobu čelila rodinným problémům a krizi ve vztahu s přítelem O. Makojevem. Začala trpět depresí a onemocněla obrnou, těžký zdravotní stav vedl k její izolaci před společností. Neuspokojivý tělesný i duševní stav se odrazil i na smutné tematice jejích děl počátku 20. století.

Olga Kobyljanská těžce nesla bezpráví lidu. Toužila vyvracet lživé pomluvy, rozšiřované rakouskými kolonizátory o ukrajinském obyvatelstvu. V dílech z této doby můžeme najít touhu bránit ukrajinský lid. Brzy poznala marnost svých snah, poté začala psát cyklus novel. Tento cyklus obsahuje tři novely, zobrazující lidské tragédie způsobené válkou. V roce 1917 autorka napsala další protiválečné dílo.

Po válce Bukovina upadla pod vliv Rumunska, kdy následovala násilná rumunizace Bukoviny. V roce 1922 byla zrušena Katedra ukrajinského jazyka na univerzitě, učitelské semináře i gymnázia. Olga Kobyljanská žila v poválečných letech v chudobě v najatých bytech.

Od r. 1923 se u ní začal výrazně projevovat kritický negativní postoj k nacionálním kontrarevolučním prvkům. Nehledě na složité společensko-politické podmínky se spisovatelka účastnila kulturního života kraje. Pracovala v časopise „Промінь“. Za účelem politické a kulturní izolace kraje rumunská vláda v r.1922 zakázala periodické časopisy i kdejaká díla krásné literatury ze sovětské Ukrajiny. V r. 1923 zakázala časopis „Промінь“ a progresivní kulturní spolky.

V prvních poválečných letech O. Kobyljanská psala povídky „Василка“, „Любов до рідної землі“, „Зійшов з розуму“, „Вовчуха“ a pracovala na románu „Апостол черні“.

V prvních třech povídkách „Василка“, „Любов до рідної землі“ a „Зійшов з розуму“ se rozvíjí tématika války. V povídce „Вовчуха“ je hlavním tématem rozpad bohaté vesnické rodiny. V románě „Апостол черні“ se autorka zabývala tématikou boje za sociální a národní vysvobození národu.

Od roku 1926, kdy se v Rumunsku dostala k moci strana Liberálů, se na nějaký čas zvyšují možnosti kulturního rozvoje Bukoviny. Spisovatelka obnovila vztahy s V. Stefanikem, navázala vztahy s O. Kulčyckou, K. Studynským, A. Krušelnyckým a s redakcemi časopisů „Світ“, „Жіноча доля“, „Нова хата“, v jakých později vycházela její nová díla, jež se začala vydávat také na sovětské Ukrajině. V následujících letech byla díla O. Kobyljanské publikována v časopisech „Червоний шлях“, „Життя й революція”, „Плужанин“, „Зоря“, v mnoha sbírkách, chrestomatiích a také vydávána jako jednotlivé knihy.

V roce 1926 dokončila své dílo „Апостол черні“. Následující rok se věnovala tvorbě povídek „Огрівай сонце”, „Але господь мовчить…“, „Пресвята Богородице, помилуй нас!“ aj. Na počátku 30. let napsala díla „Жарт“, „He смійтесь!“, „Воєнний акорд“, „Туга“, „Спомин“. Protiválečná tématika děl „Воєнний акорд“ a „Туга“ byla podmíněná intenzivní přípravou Rumunska na válku.

Od roku 1933 se zhoršily autorčiny životní podmínky a došlo také k přerušení jejích styků se sovětskou Ukrajinou. Severní Bukovina byla připojena k Ukrajině 28. června 1940. Nastala změna v životě Olgy Kobyljanské, pod vlivem komunistické ideologie se stala oblíbenou u obyvatel Sovětského svazu. Spisovatelka v tomto období psala články do časopisů a účastnila se kulturního života sovětské Ukrajiny.

Pracovala v redakci almanachu „Вільна Буковина“ a byla přijata za člena Spolku sovětských spisovatelů Ukrajiny. Publicistika spisovatelky není tématicky ani žánrově bohatá. Psala přivítací dopisy sovětské vládě, články-odpovědi na přivítání a články agitačně propagandistického charakteru. Oddělenou skupinu článků tvoří memoáry „Мрії письменника збулися”, „Пророцтво“, „Дещо з моїх споминів про М. Коцюбинського”. V prvních dvou článcích spisovatelka píše o svých setkáních s Ivanem Frankem.

Olga Kobyljanská byla obviněna z ohrožování bezpečnosti Rumunska svou spoluprácí se sovětskou vládou a poslána k vojenskému soudu, ale soud se nestihl uskutečnit. Olga Kobyljanská zemřela 22. března 1942 ve věku 79 let.