Jacques Rancière Knihy

V knize Le maître ignorant (1987) nabízí Jacques Rancière, prostřednictvím biografie nevšedního lektora francouzské literatury v Lovani Josepha Jacotota, originální filosofickou reflexi, která se ani tak netýká filosofie výchovy, jako filosofie a politiky. To hlavní, co nás Rancièrův Jacotot učí, je, že se vzděláním je tomu jako se svobodou: nedává se, ale bere. Le maître ignorant představuje důležité dílo pro dějiny intelektuální emancipace. Kniha bude doplněna o úvodní studii, jež představí základní myšlenky díla v kontextu tehdejší i současné politické a sociální filosofie.

Ranciére se zde vrací ke kořenům politické filosofie (Platon, Aristoteles, Hobbes), aby demonstroval, jakým způsobem se střetávání politiky a filosofie vždy profilovalo na pozadí ambivalentního vztahu k tomu, co nazývá "díl lidí bez podílu", tedy části společenství, která si v té či oné podobě přisvojuje hlas tohoto společenství jako celku (athénský démos, moderní proletariát). Na základě této analýzy potom rozlišuje tři hlavní typy politiky, totiž arche-politiku, para-politiku a meta-politiku a v závěru knihy formuluje "výhledy", zasazující předchozí rozbory do současného kontextu. Kniha bezesporu patří k nejzásadnějším příspěvkům k post-marxistickému filosofickému i politickému myšlení.

"Jacques Ranciere has continually unsettled political discourse, particularly through his questioning of aesthetic "distributions of the sensible," which configure the limits of what can be seen and said. Widely recognized as a seminal work in Ranciere's corpus, the translation of which is long overdue, Mute Speech is an intellectual tour de force proposing a new framework for thinking about the history of art and literature. Ranciere argues that our current notion of "literature" is a relatively recent creation, having first appeared in the wake of the French Revolution and with the rise of Romanticism. In its rejection of the system of representational hierarchies that had constituted belles-letters, "literature" is founded upon a radical equivalence in which all things are possible expressions of the life of a people. With an analysis reaching back to Plato, Aristotle, the German Romantics, Vico, and Cervantes and concluding with brilliant readings of Flaubert, Mallarme, and Proust, Ranciere demonstrates the uncontrollable democratic impulse lying at the heart of literature's still-vital capacity for reinvention."--Publisher description.

A leading radical thinker reflects on the state of contemporary politics--

Consensus does not mean peace. Instead it refers to a map of operations of war, of a topography of the visible, of what is possible and what can be thought, in which war and peace live side-by-side. This book explores the nature of consensus in contemporary politics. It aims to reopen that space wherein politics once more becomes thinkable.

"Dissenting Words" features a dynamic collection of interviews with Jacques Rancière, tracing his intellectual journey from critiques of Althusserian Marxism to explorations of politics and aesthetics. Rancière reflects on key themes, figures, and concepts, offering a rich discourse that deepens understanding of his influential thought across various fields.

Rethinking the role of the radical public intellectual

The foremost philosopher of art argues for a new politics of looking.

Develops a fresh concept of the image in contemporary art, showing how art and politics have always been intrinsically intertwined. Covering a range of art movements, and thinkers such as Foucault, Deleuze, Adorno, Barthes, Lyotard and Greenberg, the author argues that contemporary theorists of the image are suffering from religious tendencies.