Jacques Rancière Knihy

V knize Le maître ignorant (1987) nabízí Jacques Rancière, prostřednictvím biografie nevšedního lektora francouzské literatury v Lovani Josepha Jacotota, originální filosofickou reflexi, která se ani tak netýká filosofie výchovy, jako filosofie a politiky. To hlavní, co nás Rancièrův Jacotot učí, je, že se vzděláním je tomu jako se svobodou: nedává se, ale bere. Le maître ignorant představuje důležité dílo pro dějiny intelektuální emancipace. Kniha bude doplněna o úvodní studii, jež představí základní myšlenky díla v kontextu tehdejší i současné politické a sociální filosofie.

Ranciére se zde vrací ke kořenům politické filosofie (Platon, Aristoteles, Hobbes), aby demonstroval, jakým způsobem se střetávání politiky a filosofie vždy profilovalo na pozadí ambivalentního vztahu k tomu, co nazývá "díl lidí bez podílu", tedy části společenství, která si v té či oné podobě přisvojuje hlas tohoto společenství jako celku (athénský démos, moderní proletariát). Na základě této analýzy potom rozlišuje tři hlavní typy politiky, totiž arche-politiku, para-politiku a meta-politiku a v závěru knihy formuluje "výhledy", zasazující předchozí rozbory do současného kontextu. Kniha bezesporu patří k nejzásadnějším příspěvkům k post-marxistickému filosofickému i politickému myšlení.

A leading radical thinker reflects on the state of contemporary politics--

Rethinking the role of the radical public intellectual

The foremost philosopher of art argues for a new politics of looking

Returning politics to its original and necessary meaning: the organization of dissent

From Almanac of Fall (1984) to The Turin Horse (2011), renowned Hungarian filmmaker B la Tarr has followed the collapse of the communist promise. The time after is the time when we are less interested in histories and their successes or failures than we are in the delicate fabric of time from which they are carved.

Composed in a series of scenes, Aisthesis–Rancière’s definitive statement on the aesthetic–takes its reader from Dresden in 1764 to New York in 1941. Along the way, we view the Belvedere Torso with Winckelmann, accompany Hegel to the museum and Mallarmé to the Folies-Bergère, attend a lecture by Emerson, visit exhibitions in Paris and New York, factories in Berlin, and film sets in Moscow and Hollywood. Rancière uses these sites and events—some famous, others forgotten—to ask what becomes art and what comes of it. He shows how a regime of artistic perception and interpretation was constituted and transformed by erasing the specificities of the different arts, as well as the borders that separated them from ordinary experience. This incisive study provides a history of artistic modernity far removed from the conventional postures of modernism.

The first English translation of Jacques Ranciere's first book, in which he explores and begins to move beyond the thought of his mentor, Louis Althusser.

Aiming to rethink the relation between art and politics, this title seeks to reclaim aesthetics from its contemporary narrow confines to reveal its significance for contemporary experience. It ranges across art and politics, the uses and abuses of modernity, the role of visual technologies, and the relationship between history and fiction.