Julien Gracq, jehož literární díla byla poznamenána surrealismem, byl francouzský spisovatel, který prozkoumával témata a styly s jedinečným pohledem. Jeho psaní, které zahrnuje romány, kritiky a poezii, se vyznačuje hlubokým vlivem surrealistického hnutí. Gracqův literární odkaz spočívá v jeho schopnosti vytvářet snové a podmanivé světy, které čtenáře pohltí. Jeho díla jsou svědectvím o síle imaginace a uměleckého vyjádření.
S Pobřežím Syrt se ocitáme ve fiktivním Středomoří, kde starobylý městský stát Orsenna je už mnoho let v ustrnulém, nečinném válečném stavu se zámořským Fargestánem. V atmosféře všeobecné odevzdanosti a v mistrně popsané atmosféře starého, únavnou byrokracií a strnulostí mocenských struktur protkaného státu odjíždí mladý šlechtic konat vojenskou službu do nejvzdálenější výspy, do pevnosti v Syrtách. V byzantinsky pochmurných kulisách se ale cosi chystá, pod povrchem kvasí změna. Starý zkostnatělý svět možná brzy vybuchne, jako sopka Tängri na obzoru…
Novela francouzského spisovatele, který bývá přiřazován ke druhé surrealistické vlně. V kulisách tajemného zámku Argol se odehrává fantomatický příběh o lásce a smrti, v němž skutečnost často splývá se snem a naopak.
Román podložený autorovými vlastními zkušenostmi a zážitky z druhé světové války. Základní inspirací tohoto díla jsou vzpomínky na válečnou epizodu, na ztracenou vartu kdesi v Ardenském lese. Základní ladění hrůzy a povědomého strachu z ohrožení neznámými silami i zvolený literární styl vzácně koresponduje s válečným námětem – vyprávění působí místy až dojmem realisticky zpracovaného příběhu.
Jméno Julien Gracq zůstávalo až do roku 1951 pro naprosto drtivou většinu francouzských čtenářů něčím zcela neznámým, byť ho v té době je bylo možné nalézt na titulní straně již šesti vydaných publikací. Tou šestou byl román Pobřeží Syrt, v češtině vydaný v roce 1971, který získal velmi váženou Goncourtovu cenu, jíž se však Julien Gracq rázně zřekl, i když by mu byla bývala předána velice ceněnými literárními osobnostmi: Sidonií-Gabriellou Colette a Raymondem Queneauem. Pro literární svět to byl naprostý šok, neboť podobného gesta se dosud žádný francouzský spisovatel nedopustil. Julien Gracq tak konečně vstoupil ve známost. Svou první knížku, Na argolském zámku, přitom začal psát v roce 1937, aby vyšla v roce 1939 (česky Dauphin v roce 1996), kdy mu bylo 29 let a kdy se jí dostalo nepředstíraně nadšeného přijetí u André Bretona, jenž ji vnímal jako první skutečný surrealistický román.
A previously untranslated gem of Surrealist prose poetry from the acclaimed French novelist In 1941, Julien Gracq, newly released from a German prisoner-of-war camp, wrote a series of prose poems that would come to represent the only properly Surrealist writings in his oeuvre. Surrealism provided Gracq with a means of counteracting his disturbing wartime experiences; his newfound freedom inspired a new freedom of personal expression, and he gave the collection an appropriate title, Great Liberty: "In the occult dictionary of Surrealism, the true name of poetry is liberation." Gracq the poet rather than the novelist is at work here: Surrealist fireworks lace through bewitching modernist romance, fantasy, black humor and deadpan absurdism. A later, postwar section entitled "The Habitable Earth" presents Gracq as visionary traveler exploring Andes and Flanders and returning to the narrative impulse of his better-known fiction. Julien Gracq(1910-2007), born Louis Poirier, is known for such dreamlike novels as The Castle of Argol, A Dark Stranger, The Opposing Shoreand Balcony in the Forest. He was close to the Surrealist movement, and André Breton in particular, to whom he devoted a critical study.
Balayant d'un regard à la fois complice et exigeant plus d'un siècle de littérature romanesque, Julien Gracq nous introduit à la respiration littéraire même et nous donne le désir de lire ou de relire autrement ces écrivains que nous croyions familiers.
