Julien Gracq, jehož literární díla byla poznamenána surrealismem, byl francouzský spisovatel, který prozkoumával témata a styly s jedinečným pohledem. Jeho psaní, které zahrnuje romány, kritiky a poezii, se vyznačuje hlubokým vlivem surrealistického hnutí. Gracqův literární odkaz spočívá v jeho schopnosti vytvářet snové a podmanivé světy, které čtenáře pohltí. Jeho díla jsou svědectvím o síle imaginace a uměleckého vyjádření.
S Pobřežím Syrt se ocitáme ve fiktivním Středomoří, kde starobylý městský stát Orsenna je už mnoho let v ustrnulém, nečinném válečném stavu se zámořským Fargestánem. V atmosféře všeobecné odevzdanosti a v mistrně popsané atmosféře starého, únavnou byrokracií a strnulostí mocenských struktur protkaného státu odjíždí mladý šlechtic konat vojenskou službu do nejvzdálenější výspy, do pevnosti v Syrtách. V byzantinsky pochmurných kulisách se ale cosi chystá, pod povrchem kvasí změna. Starý zkostnatělý svět možná brzy vybuchne, jako sopka Tängri na obzoru…
Novela francouzského spisovatele, který bývá přiřazován ke druhé surrealistické vlně. V kulisách tajemného zámku Argol se odehrává fantomatický příběh o lásce a smrti, v němž skutečnost často splývá se snem a naopak.
Román podložený autorovými vlastními zkušenostmi a zážitky z druhé světové války. Základní inspirací tohoto díla jsou vzpomínky na válečnou epizodu, na ztracenou vartu kdesi v Ardenském lese. Základní ladění hrůzy a povědomého strachu z ohrožení neznámými silami i zvolený literární styl vzácně koresponduje s válečným námětem – vyprávění působí místy až dojmem realisticky zpracovaného příběhu.
Jméno Julien Gracq zůstávalo až do roku 1951 pro naprosto drtivou většinu francouzských čtenářů něčím zcela neznámým, byť ho v té době je bylo možné nalézt na titulní straně již šesti vydaných publikací. Tou šestou byl román Pobřeží Syrt, v češtině vydaný v roce 1971, který získal velmi váženou Goncourtovu cenu, jíž se však Julien Gracq rázně zřekl, i když by mu byla bývala předána velice ceněnými literárními osobnostmi: Sidonií-Gabriellou Colette a Raymondem Queneauem. Pro literární svět to byl naprostý šok, neboť podobného gesta se dosud žádný francouzský spisovatel nedopustil. Julien Gracq tak konečně vstoupil ve známost. Svou první knížku, Na argolském zámku, přitom začal psát v roce 1937, aby vyšla v roce 1939 (česky Dauphin v roce 1996), kdy mu bylo 29 let a kdy se jí dostalo nepředstíraně nadšeného přijetí u André Bretona, jenž ji vnímal jako první skutečný surrealistický román.
A previously untranslated gem of Surrealist prose poetry from the acclaimed French novelist In 1941, Julien Gracq, newly released from a German prisoner-of-war camp, wrote a series of prose poems that would come to represent the only properly Surrealist writings in his oeuvre. Surrealism provided Gracq with a means of counteracting his disturbing wartime experiences; his newfound freedom inspired a new freedom of personal expression, and he gave the collection an appropriate title, Great Liberty: "In the occult dictionary of Surrealism, the true name of poetry is liberation." Gracq the poet rather than the novelist is at work here: Surrealist fireworks lace through bewitching modernist romance, fantasy, black humor and deadpan absurdism. A later, postwar section entitled "The Habitable Earth" presents Gracq as visionary traveler exploring Andes and Flanders and returning to the narrative impulse of his better-known fiction. Julien Gracq(1910-2007), born Louis Poirier, is known for such dreamlike novels as The Castle of Argol, A Dark Stranger, The Opposing Shoreand Balcony in the Forest. He was close to the Surrealist movement, and André Breton in particular, to whom he devoted a critical study.
It is the fall of 1939, and Lieutenant Grange and his men are living in a chalet above a concrete bunker deep in the Ardennes forest, charged with defending the French-Belgian border against the Germans in a war that seems unreal, distant, and unlikely. Far more immediate is the earthy life of the forest itself and the deep sensations of childhood it recalls from Grange’s memory. Ostensibly readying for war, Grange instead spends his time observing the change in seasons, falling in love with a young free-spirited widow, and contemplating the absurd stasis of his present condition. This novel of long takes, dream states, and little dramatic action culminates abruptly in battle, an event that is as much the real incursion of the German army into France as it is the sudden intrusion of death into the suspended disbelief of life. Richard Howard’s skilled translation captures the fairy-tale otherworldliness and existential dread of this unusual, elusive novel (first published in 1958) by the supreme prose stylist Julien Gracq.
Exploring the profound relationship between reading and writing, this book celebrates the transformative power of literature. It delves into how these two acts intertwine, creating a seamless experience that honors the art of storytelling. Through its dedication to the literary world, it invites readers to appreciate the beauty and continuity of the written word.
Set in Nantes, the narrative weaves together memories of the author's childhood at a local lycee, capturing the essence of the city that shaped his literary imagination. The story reflects on the influence of prominent figures like Breton and Rimbaud, intertwining personal recollections with the broader cultural and historical significance of Nantes. Through vivid imagery and introspective prose, the book explores themes of memory, identity, and the passage of time.
Set on All Saints' Day in 1917, the story unfolds through the eyes of a former soldier reflecting on his visit to Jacques Nueil, an aviator and avant-garde composer. As the backdrop of the Great War merges with the impending Russian Revolution, the atmosphere is thick with tension, accentuated by distant bomb sounds. The narrative is enriched by vivid memories and inspired by Goya's engraving La Mala Noche and Burne-Jones's painting King Cophetua and the Beggar Girl, creating a hauntingly immersive experience.
