Výpravná publikace která mapuje životní osudy jedné z nejvýznamnějších představitelek karmelitánské spirituality. Bohatý obrazový doprovod dává možnost nahlédnout i do méně známých epizod života této osobnosti.
Po smrti krále Baudouina básník Jules Beaucarne řekl: "Veřejnosť vzdáva hold králi jako poslu lásky". Phillipe Druet vyslovil neméně hlbokou myšlenku: : "Uplatňovat královskou moc tak, jak to dělal tento král, znamená též vykonávat kněžský úřad." Tato slova se překvapivě shodují s výroky kardinála Danneelse v jednom kázání: "Zažili jsme někoho, kdo byl víc než král, kdo byl pastýř lidu."
Patří pobožnost Srdce Ježíšova k zastaralým formám duchovního života, které je třeba zrušit? Není pošetilé ji obhajovat a propagovat? Mnozí lidé - odborníci i laici - se domnívají, že se musí - z více i méně oprávněných důvodů s touto tradicí zbožnosti skoncovat. Jean Ladame se naopak energicky staví na její obranu: neskrývá dřívější přepjatosti, spojené s touto zbožnou úctou (např. sentimentalismus, "Prostoduché popěvky", "slaďounkou barvotiskovou ikonografii" i praktikování této zbožnosti ze zištných důvodů - ve snaze obstarat si Boží milost), ale zároveň čtenáři předkládá - v zasvěceném výkladu o povaze mystického života, v uvedení biblických odkazů na danou tematiku i zajímavých údajů z francouzských církevních dějin - autentickou podobu a smysl této zbožnosti i její význam pro křesťanský život.
Podtitul: Dopisy Malcolmovi. Netradiční formou zpracované stále aktuální téma křesťanské spirituality: osobní modlitby. Autor, příslušník anglikánské církve, glosuje formou dopisů svému imaginárnímu příteli Malcolmovi nejrůznější aspekty osobní modlitby, často břitkým perem odhaluje nedostatky v křesťanském přístupu k rozhovoru s Bohem, dotýká se nedostatků v náboženském životě své církve, platnost jeho odsudků malosti a nedokonalosti má nadkonfesionální platnost. Jakkoli je jeho kniha kritická k nedostatkům, jejím jediným cílem je přivést přítele Malcolma - a tudíž i čtenáře - k niternému, upřímnému a důvěrnému vztahu k Bohu. I v této knize prokázal autor neobyčejnou znalost lidské psychiky, vlastní odbornou erudovanost, ale především hloubku svého vlastního náboženského prožitku. Neodmyslitelným autorovým atributem je i příslovečný anglický humor.
Moje cesta od ateismu ke křesťanství. „Autobiografickou knihu C. S. Lewise Zaskočen radostí považuji za jedno z jeho nejlepších děl. Lewis píše o své životní cestě s pokorou, s humorem a s nenapodobitelným uměním vypravěče. Je to napínavý příběh jednoho z nejvzdělanějších lidí dvacátého století, příběh, který si hned v první kapitole získá čtenáře svým neodolatelným kouzlem. Četl jsem jen velmi málo podobně inspirujících a lidsky přesvědčivých životopisů.“ (Pavel Hošek, ThD) Tuto knihu jsem napsal jednak proto, abych vyhověl těm, kdo se mě ptali, proč jsem se z ateisty stal křesťanem, jednak proto, abych vyvrátil několik mylných představ, které se zřejmě rozšířily. Do jaké míry bude tento příběh zajímat i jiné lidi než mě, závisí na tom, nakolik rovněž zakusili to, čemu říkám „radost“. Jde-li o něco běžného, pak se snad bude hodit snaha popsat ji podrobněji, než se zatím (jak mám za to) dálo. K psaní mě povzbudilo i následující pozorování: Mnohdy člověk zmíní něco, co považuje za zcela jedinečný osobní pocit, a k jeho překvapení přinejmenším jeden (a často více) z přítomných odpoví: „Cože? Ty jsi to také zažil? Já si vždy myslel, že jsem to zakusil jen já.“
"Sborník přednášek na téma Křesťanství a filosofie - Velké epochy, které proběhly na půdě Křesťanské akademie Praha v přednáškovém roce 1990/91 ..."