Venedikt Vasil jevič Jerofejev
Venedikt Jerofějev byl klíčovou postavou ruské literatury dvacátého století, jehož dílo se vyznačuje jedinečným směrem mezi absurdním humorem a hlubokou existenciální úzkostí. Svébytný styl, který často osciluje mezi tragédií a komedií, odráží jeho vlastní životní zkušenosti a kritický pohled na sovětskou společnost. Jeho prozaické metody, které mísí satiru s poetickým jazykem, vytvářejí díla, jež jsou současně provokativní i hluboce lidské. Jerofějevův literární odkaz spočívá v jeho schopnosti odhalovat absurdity existence s neuvěřitelnou ironií a zároveň s naléhavou naléhavostí.
Venědikt Vasiljevič Jerofejev (rusky Венедикт Васильевич Ерофеев) (*24. října 1938, Kandalakša, Murmanská oblast – †11. května 1990, Moskva) byl ruský sovětský postmoderní spisovatel. Je známý především jako autor poemy v próze Moskva-Petušky (Москва—Петушки).
Vénička (zdrobnělina Venedikt) prožil většinu svého dětství v dětském domě v Kirovsku (Kolský poloostrov). V polovině padesátých a na začátku šedesátých let studoval nejdříve na filologické fakultě Lomonosovy univerzity, poté na pedagogických školách v Orechově-Zujevě, v Kolomenskoji a ve Vladimíru. Ze všech škol byl však vyloučen. Od 1958 do 1975 žil bez trvalého bydliště, střídal spousty zaměstnání. V roce 1974 díky sňatku získal trvalé bydliště v Moskvě. Od mládí se Benedikt vyznačoval nevšední erudicí a lásce k literatuře. Již v sedmnácti letech napsal ve Vladimíru Zápisky psychopata (dlouhou dobu byly považovány za ztracené, poprvé byly publikovány v roce 1995). V roce 1970 zakončil poému v próze Moskva – Petušky zpáteční. Byla publikována v izraelském almanachu Ami v roce 1973. V SSSR poéma poprvé vycházela od prosince 1988 do března 1989 v časopise Trezvosť i kultura (všechna obscénní slova v publikaci byla nahrazena). Necenzurovaná vyšla poprvé v almanachu Věsť v roce 1989. V tomto i v ostatních svých dílech inklinuje k tradicím surrealismu a k literárnímu klaunovství. Kromě Zápisků psychopata a Moskva – Petušky zpáteční napsal Jerofejev divadelní hru Valpuržina noc aneb Komturovy kroky, esej Vasilij Rozanov očima exentrika a nezařaditelnou Blahou zvěst a také výbor citátů z Lenina Moje malá leniniáda. Divadelní hra Disidenti aneb Fanny Kaplanová zůstala nedokončená. Po smrti spisovatele byly jeho poznámkové sešity z části vydány. V roce 1992 publikoval časopis Těatr dopisy Jerofejeva sestře Tamaře Guščinové. Poslední roky života trpěl Jerofejev nevyléčitelnou nemocí – rakovinou hrdla. Spisovatel zemřel v Moskvě 11. května 1990. Pohřbený je na Kuncevském hřbitově. Na moskevském náměstí Barjby mu byl postaven památník. Ve Vladimíru byla na budově pedagogického ústavu umístěna pamětní deska na počest Jerofejeva. V Kirovsku bylo v ústřední městské knihovně vybudováno muzeum věnované tomuto prozaikovi. Knihy Jerofejeva byly přeloženy do více než třiceti jazyků. Byl o něm natočen dokumentární film Pavla Pavlikovského Moskva – Petušky (1989 -1991).