Léon Bloy
11. červenec 1846 – 3. listopad 1917
Leon Bloy byl francouzský spisovatel, jehož dílo je hluboce zakořeněno v katolické víře a touze po absolutnu. Po bouřlivém mládí, které zahrnovalo nenávist ke katolické církvi, prodělal dramatickou náboženskou konverzi, jež zásadně ovlivnila jeho literární směřování. Jeho psaní odráží hlubokou oddanost a často se projevuje v závislosti na charitě, což mu vyneslo přezdívku „vděčný žebrák“. Přes kontroverze a neshody s tehdejší literární scénou, které pramenily z jeho radikálních názorů a ostrých útoků na racionalismus, Bloy zanechal významný odkaz v podobě svého deníku a korespondence.
Léon Bloy byl francouzský katolický spisovatel, esejista, autor pamfletů a básník.
1846 - 11. 7. narozen v Périgueux (některé prameny uvádějí 12. 7.; toto datum bylo nedopatřením na rodném listu podle dne ohlášení matričního úřadu) 1846 - 19. 9. Zjevení Panny Marie na La Salettě: „ústředí mého života“ 1860-64 - opouští lyceum, studuje kreslení; první nezávazné literární pokusy 1864 - příchod do Paříže; kreslič u stavitele; první styk s pařížskou literární bohémou 1867-69 - seznámení s Julesem Barbeyem d'Aurevilly; po přechodné ztrátě víry trvalý návrat ke katolické Církvi 1870 - účast na prusko-francouzské válce; pak kratší pobyt v rodišti 1873 - návrat do Paříže; zaměstnán jako železniční úředník 1874-75 - první vážnější literární pokusy a začátek spolupráce s různými časopisy, zpravidla velmi krátkodobé 1877 - setkání s Anne-Marie Rouléovou (Veronika B. románu Zoufalec); v květnu umírá otec, v listopadu matka; rozhodující životní setkání: P. Louis-Marie-René Tardif de Moidrey; píše Rytířku smrti; koná své první exercicie 1879 - pouť na La Salettu; smrt abbé Tardifa de Moidrey 1880 - druhá pouť na La Salettu 1882 - spolupráce s Chat noir (do r. 1884); Anne-Marie Rouléová propadá duševní chorobě a je umístěna v ústavu; duchovní cvičení ve Velké Kartouze 1884 - setkání s Berthe Dumontovou (Klotylda prvního dílu Chudé ženy); vydává Objevitele Globu, Příležitostné slovo podnikatele bourání; spolupráce s Le Figaro. 1885 - vydává čtyři čísla časopisu Kůl, začíná psát Zoufalce; v květnu smrt Berthe Dumontové 1887 - vydává román Zoufalec; připsán L. Montchalovi, „bratru vyvolenému“; sbližuje se s Villiersem de l'Isle-Adam a J. Ch. Huysmansem 1888 - začíná psát pravidelně do časopisu Gil Blas („časopisecký vepř a časopis prasat“) 1889 - smrt Barbeye d'Aurevilly a Villierse de l'Isle-Adam; seznámení s Johanou Molbechovou, dcerou dánského básníka Ch. Molbecha 1890 - sňatek s Johannou Molbechovou; spolupráce s La Plume; vydává Kryštofa Kolumba před býky 1891 - od února do srpna v Dánsku; v dubnu nar. dcera Veronika; vydává Rytířku smrti; rozchod s J. Ch. Huysmansem 1892 - 14. 2. první záznam v publikovaném deníku, v němž souvisle pokračuje a jejž postupně vydává až do smrti; vydána Spása skrze Židy; začíná psát pro Gil Blas „vojenské povídky“ (v listopadu první: Habešan) 1893 - v červenci začíná psát další sérii povídek, vydány v prosinci 1894 s titulem Nezdvořilé povídky; v srpnu vydává soubor „vojenských příběhů“ Krvavý pot 1894 - 12. 2. nar. syn Ondřej; v dubnu ukončena spolupráce s Gil Blas; v červnu vydána brožura Léon Bloy před prasaty; v srpnu píše protizolovský pamflet Blbec Pyrenejský; v listopadu vydává brožuru Zde se vraždí velcí lidé 1895 - 26. 1. umírá syn Ondřej; 24. 9. narozen syn Petr, zemřel 10. 12.1897 v březnu dokončuje Chudou ženu, vydána v květnu; 9. 3. narozena dcera Magdalena; začíná psát Exegese obecných rčení, které po měsíci na tři roky přerušuje 1898 - v dubnu vydává první svazek deníku (1892-95) Žebrák nevděčník; v září na tři měsíce přerušuje psaní deníku a pokračuje až od ledna 1899 1899-1900 - „Sedmnáct měsíců v Dánsku“ (v Koldingu); seznámení s Johannesem Joergensenem; píše brožuru o Zolovi (Obviňuju se…), která vychází r. 1900; v dubnu 1900 dokončen Syn Ludvíka XVI; 11. 6. 1900 návrat do Francie (Lagny); roztržka a rozchod s důvěrným přítelem Henrym de Groux; 29. 11. 1900 v deníku první zmínka o Josefu Florianovi 1901 - v červnu publikuje v Mercure de France studii Johannes Joergensen a katolický ruch v Dánsku 1902 - v červnu vydává Exegese obecných rčení; vychází první překlad do cizího jazyka: Josef Florian přeložil a vydal knihu Zde se vraždí velcí lidé 1903 - v červnu vydává Listy Barbeye d'Aurevilly (1872-1878), na žádost dědiců bez komentáře a bez předmluvy; 1. září v Mercure de France esej Dopoledne Velkého Pátku (o obrazu Felixe Jeneweina); v říjnu vydává knihu Poslední sloupové církve; v listopadu v Mercure de France Dvanáct dívek Eugena Grasseta (básně v próze ke Grassetovým kresbám, které však nebyly reprodukovány) 1904 - seznámení s Georgesem Rouaultem; stěhování na Montmartre; vydává druhý svazek deníku (1896 -1900) Můj Deník 1905 - vydává třetí svazek deníku (1900-1904) Čtyři léta zajetí v Prasečím na Marně; v dubnu vydáni Krotitelé zvěře a sviňáci s dedikací: „Tato kniha jest věnována jednomu ze vzácných pozůstalých křesťanství, Josefu Florianovi, šiřiteli Léona Bloy na Moravě.“ 1906 - v červnu křest Jacquesa a Raissy Maritainových, jimž je kmotrem; 14.-15. 8. na Hoře La Salettské setkání s Josefem Florianem a P. Josefem Polákem; vydána Epopeja Byzantská a Gustav Schlumberger 1908 - seznámení s abbé Pientem Cornuau; vydány knihy Ta, která pláče a Neprodajný, čtvrtý svazek deníku (1904-1907) 1909 - napsána a v listopadu vydána Krev Chudého 1910 - v dubnu v La Flamme Příběh prasete, jež chtělo pojít starobou; v červnu pouť na La Salettu v doprovodu dvou kněží (do Grenoblu ho doprovázel Pierre Termier); začíná psát svízelný úvod k Životu Melaniinu 1911 - v únoru kmotrem otce a syna van der Meerových, s nimiž ho nadále pojí přátelství; v květnu vydán Stařec s Hory, pátý svazek deníku (1907-1910); stěhuje se do Bourg-la-Reine 1912 - v únoru vydán Život Melaniin s úvodem L. B.; v říjnu Duše Napoleonova 1913 - nové vydání Zoufalce a Krvavého potu; v dubnu dopsána a vydána druhá řada Exegesí obecných rčení 1914 - vydává Poutníka Absolutna, šestý svazek deníku (1910-1912); nové vydání Nezdvořilých povídek a Obviňuju se… 1915 - vydána Jana z Arcu a Německo; seznámení s Georgesem Auricem 1916 - vydán sedmý svazek deníku (1913-1915) Na prahu Apokalypsy; píše Rozjímání samotářova r. 1916 (vydána 1917, postižena válečnou cenzurou); stěhuje se do domku, jehož posledním nájemníkem byl Charles Péguy 1917 - 10. 7. začíná psát „meditace“ V temnotách (pracuje na nich do 16. 10.; kniha je vydána r. 1918); 20. 10. - poslední záznam v deníku (Brána pokorných, 1915-1917; vydána r. 1920) 1917 - 3. 11. Léon Bloy umírá 1925 - na hrobě Léona Bloya v Bourg-la-Reine je umístěn pomník