Vít Soukup

Vít Soukup (1971–2007), přáteli přezdívaný Beruška, byl český malíř, divadelník a tvůrce krátkých filmů.

V letech 1991–1997 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (ateliér malby P. Nešlehy), 1995–1996 Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér intermediální tvorby M. Knížáka). V roce 2003 pak ukončil absolutoriem doktorandské studium na VŠUP v Praze.

Svá díla vystavoval různě po republice počínaje rokem 1994, samostatně pak od roku 1998. Je zastoupen v Praze, Brně, Zlíně, Prostějově a v soukromých sbírkách. Častých zmínek se dočkal v časopisech Ateliér, Umělec či Prostor Zlín.

Z uzavřeného, elitního světa umění unikal do prostoru umělecké licence braku a kýče, ze kterých přijímal náměty obrazů, filmové žánry a další formáty – komiks, fotoromán, pohádku. Za banálními náměty jeho maleb i parodičností jeho filmů a důsledností divadelních besídek však zůstávají vážně řešená témata, i když podávaná s ironickým humorem nejexistenciálnějšího zrna. Soukupovo malířské dílo bylo důležitým příspěvkem k dobové diskuzi o médiu malby. Obrazové předlohy si vybíral z komiksových příběhů, návodů kutilských časopisů i nabídek reklamních letáků. Ikony sdílené vizuální zkušenosti a osobního sentimentu mu byly modely pro jeho bravurní malířský projev spějící v monotematických cyklech od literární předmětnosti k abstrakci.

Pro své filmy využíval vděčné narativy béčkových žánrů kovbojky, detektivky, seriálu či ezoterické seance. Typická je pro ně popisná práce s kamerou, střihem a hudbou podporující moralizující směšnost komentářů společenských i uměleckých póz a klišé a romantizujících existenciálních dilemat.

Ve svých teoretických textech (publikovaných například v časopise Umělec či v Literárních novinách) vykresloval rozpačitost postmoderního tápání a nabízel možné východisko – pomocí „metody čípku“ smiřoval protiklady v rovinách osobní tvorby a společenské závažnosti, na úrovních vysokého a nízkého atd. a program přijetí banality a přiznání se k základním lidským hodnotám také praktikoval.

Pět let po jeho náhlém skonu roku 2007 byla zorganizována poslední ucelená výstava jeho díla s názvem Všechno, co zbylo. Organizátorka Helena Blašková o ní na webu autora píše: „Výstava tedy je trochu teatrální posmrtnou retrospektivou naruby, je spontánním gestem, které bylo vyprovokované institucionální lhostejností vůči Soukupově pozůstalosti.“

Knižně mj. vyšly katalogy k části jeho sbírek a v nakladatelství Divus roku 2000 také jeho soubory detektivních povídek (Jídlo, Život na jihu, Dobrodružné prázdniny, Ženy), původně publikované jako přílohy časopisu Ateliér.