Marsilio Ficino
19. říjen 1433 – 1. říjen 1499
Marsilio Ficino byl klíčovou postavou italské renesance, jehož filozofické dílo oživilo platónské myšlení. Jako učenec a kněz se zabýval nejen filozofií, ale i astrologií a přeložil Platónova díla do latiny. Jeho vlivná Florentská akademie formovala směřování evropské filozofie a renesančního myšlení. Ficino byl centrální postavou intelektuálního života své doby, propojující hlavní myslitele a spisovatele.
Marsilio Ficino, známý též pod svým polatinštěným jménem Marsilius Ficinus, byl italský filosof a lékař, významný představitel humanismu. Překládal spisy Platónovy a Plotinovy do latiny a byl jedním ze zakladatelů novoplatónské akademie ve Florencii, kde tvořil zejména ve službách mecenáše Cosima di Medici. Jeho hlavním dílem bylo pojednání o nesmrtelnosti duše (Theologia Platonica de immortalitate animae), dále psal komentáře k některým Platónovým dialogům (např. k Symposiu či Filébovi). Ficino dále jevil velký zájem o astrologii a hermetismus. Proslavil se překladem pozdně helénského spisu Corpus Hermeticum. Ve vlastním traktátu o lékařství Liber de Vita se opíral o astrologickou doktrínu spojení jednotlivých znamení zvěrokruhu s jednotlivými částmi těla.
Ficino o historii: „Historie je nezbytná nejen proto, že zpříjemňuje život, ale také proto, že mu dává morální význam.“
Díla: Platonica Theologia de immortalitate animorum De christiana religione
Komentáře k Platónovým dialogům: Commentaria in Philebum Platonis De summo bono Commentarium in Phedrum In Convivium
Díla ovlivněná astrologií a metafyzikou světla: De lumine De sole De vita
Dopisy: Epistolarum Familiarum Liber I. Le divine lettere del gran Marsilio Ficino