Marsilio Ficino Knihy

Nejzdařilejším a nejvlivnějším z Ficinových spisů se stal jeho Komentář k Platónově Hostině, O lásce. Formou nápodoby Platónova Symposia, přeneseného do prostředí medicejské Florencie, tu Ficino předkládá svou syntézu platonismu, inspirovanou pohanskými i křesťanskými autory pozdní antiky, zejména Plótínem, Augustinem a Dionysiem Areopagitou. Stěžejním tématem této filosofie je láska. Ficino ji spolu s Dantem chápe jako božskou sílu, která prostřednictvím krásy milovaného člověka přivádí zbloudilou lidskou duši k poznání Boha. Latinsko- české vydání.

Listy florentského platonika Marsilia Ficina De officiis a Veritas de institutione principis patří mezi nejvlivnější z celé Ficinovy korespondence jakožto stručná pojednání o v renesanci oblíbených tématech morální filosofie. Unikátní recepce se dočkaly i v českém prostředí počátku šestnáctého století, kdy byly přeloženy do humanistické češtiny, list Veritas dokonce dvakrát. Publikace přináší kritickou edici obou listů, jejich nový překlad do češtiny, jakož i transkripci obou staročeských překladů, jejichž autory byli Řehoř z Hrubý z Jelení a Oldřich Velenský z Mnichova. Kniha je uvozena studií, která pojednává o Ficinově korespondenci a jejím filosofickém významu obecně, analyzuje oba zmiňované listy a věnuje se jejich působení v renesanci a raném novověku. Zabývá se také kontextem českých humanistických překladů, který ukazuje, že platonik Marsilio Ficino byl v českém prostředí v prvních dekádách šestnáctého století vnímán a recipován především jako morální filosof.

Spisy O Slunci a O světle představují zralou podobu autorova myšlení. První spis vychází z přirovnání ideje dobra ke Slunci a z analogie mezi viděním a věděním, jak je předkládá Platón v Ústavě. Spis O Světle je inspirován plótínovskou metafyzikou světla. Alegorické výklady Slunce a světla patří ke klíčovým motivům Ficinova myšlení. Částečně souběžný latinský a český text, anglické resumé.

Marsilio Ficino (1433–1499) je znám především jako významný překladatel a komentátor Platóna a novoplatoniků. Platónská filosofie však u něj nestála osamocena, ale měla tvořit podpůrný pilíř křesťanství, formujíc tak spolu s ním křesťanský platonismus. Máme-li ovšem Ficinovo myšlení pochopit v jeho úplnosti, nemůžeme opomenout ani jeho lékařské zájmy, které mu teprve dodávají specifické barvitosti a plnosti. Právě této oblasti se věnuje v trojdílném spise O životě (1489), který se ve své době stal nejčtenějším autorovým dílem. Knihy O zdravém životě, O dlouhém životě a O životě podle nebes jsou věnovány v první řadě učencům, kteří (tak jako Ficino sám) jsou ve svém bádání zvlášť ohroženi melancholií; jde tudíž o historicky první spis věnovaný nemocem z povolání. I když se jedná o texty zdravovědné, prakticky orientované, třetí z knih vypracovává teoretický systém tzv. přirozené magie (magia naturalis), který čerpá z dřívější magicko-astrologické tradice a zároveň svým vlivem dalece přesáhl oblast pouhé medicíny. Díky jejich komplexní povaze, jež zrcadlí celou škálu zájmů a tematických okruhů nejen Ficinových, ale i jeho ideových souputníků, lze knihy O životě považovat za jedinečnou bránu do světa renesančního myšlení. Zrcadlové latinsko-české vydání.

The problems that taxed the minds of people during the Renaissance were much the same as those confronting us today. In their perplexity, many deep-thinking people sought the advice of Marsilio Ficino (1433-99), the leader of the Platonic Academy in Florence, a magnet for the most brilliant scholars of 15th-century Europe.In devoting his life to the study and translation of the great dialogues of Plato and the Neoplatonists, Ficino and his colleagues were midwives to the birth of the modern world. Ficino was fearless in expressing what he knew to be true. Covering the widest range of topics, his letters offer a profound glimpse into the soul of the Renaissance.

Set during the tumultuous years of 1481-84, this volume captures the impact of warfare among Italian states on the thoughts and writings of Marsilio Ficino. The letters reveal both the disruption and personal suffering caused by conflict, showcasing some of Ficino's most eloquent prose. Through his correspondence, readers gain insight into the philosophical and emotional responses to a time of strife, highlighting the intersection of personal and political turmoil.

Focusing on the intellectual journey of Marsilio Ficino, this volume of his letters reveals his pivotal role as head of the Platonic Academy in Florence during the Renaissance. His correspondence provides valuable insights into the philosophical and artistic movements of the time, highlighting the influential figures who shaped the era. Notably, it includes exchanges with prominent individuals such as Giorgio Antonio Vespucci, connecting the intellectual currents of the period to broader historical narratives.

Marsilio Ficino, the Florentine scholar-philosopher-magus, was largely responsible for the Renaissance revival of Plato. His commentaries remained the standard guide to the philosopher's works for centuries. Vanhaelen's new translation of Parmenides makes this monument of metaphysics accessible to the modern student.

Marsilio Ficino translated the entirety of Plato's works into Latin, singularly reviving Platonism and setting in motion its penetration of all the arts as well as of philosophy during the Renaissance. Jayne's authoritative translation and his thoughtful Introduction prove Ficino's Commentary on Plato's Symposium on Love to be as much about the idealization of love found in passages of Plato's dialogue as about Ficino's idea of personal love as "part of a natural cosmic process," as he follows the emanative system of Plotinus. Ficino is widely acknowledged as the godfather of archetypal psychology. Ficino turned Western Europe on its psychological ear. His esoteric visions of eros and beauty influenced not only Botticelli and Michelangelo but everyone else since then who cares about love and soul.

The third volume of the letters of Marsilio Ficino, who was an influential figure of the Italian Renaissance. It consists of the 39 letters Ficino published in his book IV, which he dedicated to Matthias Corvinus, King of Hungary.