Rudolf Říčan
Prof. ThDr. Rudolf Říčan (23. září 1899 Hovězí – 2. listopadu 1975 Praha) byl český evangelický teolog, historik, duchovní Českobratrské církve evangelické, překladatel, publicista, editor, profesor Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké (HČEFB), od roku 1950 Komenského evangelické bohoslovecké fakulty (KEBF) v Praze. Po absolvování teologických studií ve Vídni, Praze, Aberdeenu, Glasgowě a historie na Filozofické fakultě UK u prof. Václava Novotného, působil jako středoškolský profesor na reálných gymnáziích ve slovenských městech Ružomberok (březen–srpen 1923) a Veľká Revúca (1. 9. 1923–31. 8. 1925). Od prosince 1925 vikář, později (1926–1931) farář farního sboru Třebíč, následně tuto funkci vykonával v Hustopečích u Brna (1931–1935) a v letech 1935–1946 v Bohuslavicích nad Metují. Souběžně s plněním svých povinností duchovního na základě úspěšné obhajoby disertační práce Johlin z Vodňan získal na HČEFB v Praze doktorát teologie (5. 12. 1930), od roku 1935 na ní působil jako soukromý docent a později suplent za penzionovaného prof. Ferdinanda Hrejsu na katedře církevních dějin. Řádným profesorem oboru církevní dějiny se stal 4. 10. 1946, po vzniku Komenského evangelické bohoslovecké fakulty (1950) až do svého skonu (listopad 1975) ve stejném postavení zastával pozici vedoucího katedry dějin křesťanství. Patřil k nepřehlédnutelným osobnostem druhé učitelské generace HČEFB/KEBF. Ve své akademické, publicistické, editorské, osvětové i badatelské práci se zaměřil zejména na zkoumání duchovních kořenů české reformace, její vznik a vývoj v širokých evropských, později světových souvislostech. V centru jeho pozornosti tak mj. stáli nejen Jan Hus a jeho předchůdci, ale zvláště původní Jednota bratrská, Jan Amos Komenský a dějiny českých i slovenských evangelíků v 19. století. Patřil k předním znalcům naší i zahraniční protestantské písňové tvorby, byl uznávaným autorem řady církevněhistorických studií, monografií a syntéz, překladatelem, spoluvydavatelem cenných literárních památek české minulosti a jako jeden z čelných představitelů hnutí Nová orientace také důsledným odpůrcem totalitních praktik režimu vládnoucímu v předlistopadovém Československu.