Jindřich Hojer
*30.7.1924 +22.12.2020 Jindřich vyrůstal jako jedináček, takže prý bylo později obtížné získat povolení rodičů ke vstupu do skautského oddílu. Mladý Jindřich navštěvoval obecnou školu v Holešovicích a následně nastoupil na Akademické gymnázium Na příkopě odkud se znal s Václavem Černým, pozdějším profesorem na ČVUT a nerozlučným skautským kamarádem. Jindřich Hojer taktéž navštěvoval Sokol, nicméně v roce 1936 jej právě Václav Černý přivedl do 2. pražského skautského oddílu, který vedl Jaroslav Foglar.Pět let, které mohl v oddílu strávit, patřilo k jeho nejoblíbenějším a o skautingu tvrdí, že z něho „udělal pořádného kluka“. V roce 1941 mu umřel otec, což rodinnou situaci za druhé světové války ještě zkomplikovalo.Jindřich Hojer odmaturoval roku 1943 a předvolání na totální nasazení (při odklízení trosek Hamburku) se vyhnul šťastně tím, že nastoupil do Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Rybitví. V roce 1945, po znovuotevření českých vysokých škol, mohl začít studovat během zaměstnání chemii v Praze. V roce 1969 získal kandidaturu a začal přednášet na pardubické univerzitě. Zaměstnán byl v Ústavu organických syntéz, pracoval zde dlouhých 43 let. S Jaroslavem Foglarem obnovil kontakty v roce 1986, po Foglarově smrti v roce 2002 i v reakci na pomluvy o J. Foglarovi dali dohromady s přítelem V. Černým upomínkový sborník Jestřábe, díky. Jindřich Hojer byl dvakrát ženat – nejprve se oženil po 2. světové válce, nicméně po smrti první ženy obnovil kontakty se svou láskou jménem Tája z doby studia na gymnáziu, která byla v tu dobu rozvedená.Vzali se roku 1983 a jeho druhá žena zemřela v roce 2013. Když odešel do důchodu, přestěhoval se do Kosmonos a zůstal i přese všechny peripetie celoživotním optimistou. Až do pokročilého věku vyučoval němčinu a doučoval přírodovědné předměty. Konec života prožil v domově pro seniory Dubina v Pardubicích. Zemřel ve věku 96 let.