Dětství v Bruselu. Škola, kde jsem otupělý nudou pozoroval oknem, jak prší. Babička byla šílená. Charcotovská hysterička. Strýc tíhl spíš k lehké psychopatii. A táta byl ochotný odjet kamkoliv: do Argentiny, do Ameriky… Kamkoliv, jen když to bylo někde daleko… Celé té podivné skupince se moc dobře nevedlo. O něčem svědčí už jen to, že náš rodinný lékař byl psychiatr… Takže se ze mě nutně stal napřed neurotik a potom, o dost později, psychoanalytik… Nakonec, abych si to vyřídil s ubíhajícím časem a zvítězil nad svými obsedantními zábranami, přinutil jsem se, po vlastní analýze a díky ní, ke psaní. Psát všemu navzdory.
Patrick Declerck Pořadí knih (chronologicky)
18. listopad 1953
Patrick Declerck, antropolog a spisovatel, zkoumá lidskou společnost s hlubokým pochopením a empatií. Jeho díla se ponoří do složitosti lidských vztahů a sociálních struktur, často se zaměřením na marginalizované komunity. Declerckův styl je charakteristický svým pronikavým pozorováním a poetickým jazykem, který čtenáře vtáhne do zkoumaných světů. Skrze své psaní nabízí reflexi o lidské kondici a univerzálních tématech lásky, ztráty a hledání smyslu.
V souboru povídek Garanti sans moraline (Tábor Radostné vědy, 2004) usiluje autor skrze příběhy jednotlivých postav nahlédnout intimní hloubku a tabuizované končiny lidského osudu. Kniha se tak stává naléhavou a autentickou výpovědí člověka v mezní životní situaci, manifestem "veselého pesimismu" a humanismu zproštěného jakéhokoli moralizování či klišé. Ve volbě témat se jednoznačně odráží autorův komplexní pohled na člověka související s jeho psychoanalytickým a antropologickým vzděláním: detailní pohled na poslední chvíle umírajícího člověka a popis rituálu spojeného se smrtí, příběh potratu antiutopická alegorie o koncentračních táborech, konzumní antropocentrický alibismus ve vztahu k zvířatům a mnoho jiných, "nepohodlných", a o to více palčivých témat. Přičemž ale autorovi nechybí smysl pro humor, často plný hořké ironie, hravost a kompoziční nápaditost. Pochmurný tón vyprávění se živě střídá s anekdotickými výstřelky, závažná filozofická témata kontrastují s groteskní obrazotvorností, jíž jsou nahlížena, a "uvědomělý" autorský vzdor je místy ironizován adolescentním stylem.
Nous les côtoyons tous les jours. Souvent ils sont ivres et peinent à mendier. Ils sentent mauvais, vocifèrent et font un peu peur. Nos regards se détournent. Qui sont ces marginaux aux visages ravagés ? Des exclus ? Des pauvres ? Ce sont les clochards. Fous d'exclusion. Fous de pauvreté. Fous d'alcool. Et victimes surtout. De la société et de ses lois. Du marché du travail et de ses contraintes. Mais au-delà, c'est contre la vie même qu'ils se révoltent. C'est elle qu'ils combattent. C'est elle qu'ils haïssent. Hallucinés, ivres, malades, c'est un autre et impossible ailleurs dont ils s'obstinent à rêver furieusement. Patrick Declerck, psychanalyste et ethnologue, a suivi la population des clochards de Paris, durant plus de quinze ans : dans la rue, dans les gares, dans les centres d'hébergement, au Centre d'accueil et de soins hospitaliers de Nanterre, au Samu social. En 1986, dans le cadre de Médecins du Monde, il a ouvert la première consultation d'écoute destinée aux SDF en France. Ce livre montre toute l'ambiguïté de ces hommes écrasés qui, avec une sombre dignité, se détournent du monde, pour mieux se détruire sous nos yeux. Au travers d'observations ethnologiques et psychopathologiques, d'histoires de vie, de fragments autobiographiques et de souvenirs d'enfance, c'est en filigrane, à une promenade philosophique aux limites de l'humain que le lecteur est convié.