Edward Schillebeeckx
12. listopad 1914 – 23. prosinec 2009
Edward Schillebeeckx byl belgický římskokatolický teolog, jehož myšlenky přesahují hranice teologie. Jeho spisy, přeložené do mnoha jazyků, zkoumají vztah mezi vírou a světem, často s důrazem na sociální a politické důsledky náboženského přesvědčení. Jeho přístup se vyznačoval hlubokou reflexí a snahou o propojení tradičních náboženských konceptů s moderními výzvami. Tímto způsobem ovlivnil nejen teologické kruhy, ale i širší debatu o roli náboženství v současné společnosti.
Edward Schillebeeckx, narozen roku 1914 v belgických Antverpách, patří bezesporu k velkým postavám katolické teologie 20. století. Vstoupil do dominikánského řádu a v roce 1941 byl vysvěcen na kněze. Studoval v Gentu, Lovani a po druhé světové válce také v Paříži, kde jej ovlivnili představitelé tzv. „nové teologie“ M.-D. Chenu a Y. Congar. Od roku 1946 strávil deset let v Lovani, kde přednášel systematickou teologii dominikánským studentům. Počátkem roku 1956 se Schillebeeckx přestěhoval na univerzitu v nizozemském Nijmegenu, která pak v šedesátých a sedmdesátých letech došla právě díky němu mezinárodního ohlasu. V roce 1961 založil vlámsko-nizozemský teologický časopis Tijdschrift voor Theologie a o tři roky později – v době své aktivní účasti na druhém vatikánském koncilu – se spolu s K. Rahnerem, H. Küngem a Y. Congarem podílel na vzniku mezinárodní revue Concilium. Schillebeeckxovo teologické dílo je vybudováno na přesvědčení, že každá lidská existence má teologickou dimenzi. Teologie proto není hledáním skryté reality, ale spíše zkoumáním horizontu, v němž se lidský život odehrává. Vrcholem Schillebeeckxova myšlení je volná trilogie Ježíš, příběh Žijícího (1974), Spravedlnost a láska (1977) a Lidé jako Boží příběh (1989).
HTO