Bonaventura da Bagnoregio

Svatý Bonaventura z Bagnoreggia, vlastním jménem Ioannes Fidanza, byl italský františkánský filosof a teolog, jeden z nejvýznamnějších představitelů scholastiky. Sixtus IV. jej 14. dubna 1482 kanonizoval.

Bonaventura se narodil kolem roku 1221 v městečku Bagnoreggio, ležícím severně od Říma. Dle legendy byl v mládí zázračně uzdraven sv. Františkem z Assisi. Jeho matka slíbila, že v případě uzdravení vychová syna pro řád menších bratří a tak se i stalo. Bonaventura studoval v Paříži veden učitelem Alexandrem z Hales. Roku 1255 se stal učitelem pařížských vysokých škol.

3. října 1257 byl Bonaventura jako sedmý v pořadí zvolen pro úřad generálního ministra řádu menších bratří. S jistým zdráháním volbu přijal. Za jeho asistence byl františkánský řád zreformován. K reformě přispěla jeho rukou sepsaná dvě díla tzv. Velká a Malá legenda (Legenda maior a legenda minor) pojednávající o životě zakladatele řádu – sv. Františku. Pro své schopnosti byl papežem pověřen vést diplomatickou misi v Anglii. Úkolu se zhostil úspěšně, za což měl být jmenován arcibiskupem v Yorku. Bonaventura odmítl. Za důležitější pokládal bránit žebravé řády proti četným snahám prosadit jejich zrušení. V souvislosti s nadcházejícím 2. lyonským koncilem přijal kardinálský klobouk jen proto, aby posílil svůj vliv a mohl tak i na koncilu hájit zájmy žebravých řádů. Je možné, že díky tomu zachránil řád menších bratří a také ostatních žebravých řádů, zejména dominikánů, před zánikem.

Bonaventura zemřel v neděli 15. července 1274 ráno. Svatořečen byl 18. května 1482 a je řazen mezi největší učitele církve. Mezi ně byl s přezdívkou „Doctor Seraphicus“ zařazen roku 1588.

Vědecké dílo lze členit do oborů filosofie, teologie pastorační, a zejména teologie mystické.

Hlavním Bonaventurovým dílem je Commentum in quattrum libros Sententiarum, komentář ke čtyřem knihám Sentencí sv. Petra Lombardského. Během svého vyučování sepsal Bonaventura také komentáře k biblickým knihám, kvestie De scientia Christi et mysterio Trinitatis (O Kristově poznání a tajemství Trojice) a De perfectione evangelica (Evangelní dokonalost) proti Vilémovi ze Saint-Amour. Ke známým dílům Bonaventury se řadí též malá teologická suma. Pojednává o základních tématech velkého komentáře k Sentencím. Pod názvem Breviloquium sloužila především jako praktická příručka pro řeholní spolubratry.

Dalším dílkem je De reductione artium ad theologiam (Od svobodných umění k teologii).

Roku 1259 Bonaventura putoval na horu Verna u Bibbieny, kde o patnáct let dříve sv. František přijal stigmata. Zde Bonaventura sepsal své nejznámější mystické dílo, Itinerarium mentis in Deum (Putování mysli do Boha). V něm se právě vyrovnává se svojí službou řádu a dospívá k poznání, že univerzitní vzdělání bylo pouhou průpravou a k mystickému nazírání lze dospět jedině sestoupením – na svoji dobu to byly přímo revoluční myšlenky.

Sympaticky působí jeho spis Komentář k Sentencím. Sepsal jej pro své studenty a na rozdíl od jiných děl pojednal čistě o teologii jako vědě. Pokusil se vytvořit nový teologický systém odpoutaný od aristotelovských principů středověké scholastiky. Východisko viděl v návratu k augustinovskému pojetí teologie. Ve svém systému kladl důraz na dva proncipy: poznání a lásku boží.

Bonaventura ve svých spisech podobně jako Augustin propojuje rozumovou argumentaci s postojem modlitby. Vede přímý rozhovor s Bohem Otcem; často užívá odkazů na Písmo svaté, aluzí i metafor. Pokoušel se nejen o analýzu, ale radí přímo čtenáři jak směřovat své putování do Boha. Spojoval, jak je u františkánů zvykem, západní a východní tradici. Bohužel v souvislosti s reformou řádu dal zničit všechny životopisy sv. Františka mimo své – Legendy Major a Minor. Životopisy totiž sloužily jako formační materiál – vzor života.