Leo Strauss Knihy

První díl dvousvazkového výboru nejvýznamnějších esejů L. Strausse, tvůrce svébytného pojetí politické filosofie a zakladatele vlivné školy politického myšlení. Výbor je koncipován tak, aby čtenáře seznámil s oběma pilíři Straussovy koncepce, v níž systematická zkoumání jsou vždy opřena o výsledky bádání v oblasti dějin politického myšlení. První svazek obsahuje texty zkoumající pojmy politické filosofie, modernity, dějin a přirozeného zákona.

Kniha sestává z eseje o Aristotelově Politice, Platónově Ústavě a o Thúkydidových Dějinách peloponnéské války. Všechny tři eseje slouží autorovi k tomu, aby na klasické politické filosofii ukázal ideologičnost moderní politické filosofie.

Kniha Perzekuce a umění psát, již mnozí znalci Straussovy filosofie považují za jeho vůbec nejdůležitější dílo, je souborem esejů, jež spojuje téma vztahu politiky a filosofického spisovatelství. Leo Strauss ukazuje na výkladu děl tří židovských myslitelů (Maimonides, ha-Levi, Spinoza), že vznik řady filosofických spisů, včetně těch náležejících do hlavního kánonu západní tradice, byl zásadně ovlivněn snahou jejich autorů vyhnout se politickému pronásledování. Tato snaha vedla k vytvoření specifického umění, jež autorovi umožňuje sdělit, co sdělit chce, aniž by to přitom — s ohledem na politickou situaci — musel říkat otevřeně. Toto spisovatelské umění, jež je vlastní celé tradici politického myšlení až do osvícenství, zahrnuje kombinaci spolehlivé komunikace se znalým čtenářem a dovedného skrývání důležitých částí nauk, zvláště těch, které mohou být považovány za neortodoxní.

Ve svém nejznámějším díle Přirozené právo a dějiny Leo Strauss popisuje a hodnotí důvody, které vedly k odmítnutí přirozeného práva. Vysvětluje důsledky tohoto odmítnutí i to, proč argumenty proti přirozenému právu nejsou platné. Těm, kdo ho odmítli ve jménu bezbřehé tolerance, připomíná paradox jejich volby. Podle něj pak totiž platí, že „čím více vzděláváme rozum, tím více vzděláváme nihilismus“. A „nevyhnutelným praktickým důsledkem nihilismu je fanatické tmářství a zpátečnictví“, připomíná Strauss.

The seminar focuses on Socrates' dialogue with the sophist Protagoras, exploring themes such as the nature of virtue, the distinction between Socratic and Sophistic political arts, and the interplay of knowledge and ethics. Strauss examines the teachability of virtue and its connections to courage, justice, and wisdom, while also addressing the complexities of rhetoric and the significance of myth. This insightful analysis, edited by Robert Bartlett, highlights Strauss's Platonist perspective and his deep engagement with key philosophical questions surrounding how one ought to live.

Leo Strauss's exploration of Hobbes's political philosophy is a significant contribution to understanding the interplay between philosophy and revelation, encapsulated in what he calls the "theologico-political problem." This collection of writings, composed before his renowned work, provides a comprehensive view of Strauss's interpretation of Hobbes, emphasizing the importance of "self-knowledge of man as he really is." Strauss's critique of religion is crucial for his analysis of Hobbes's political thought, revealing overlooked aspects of Hobbes's theological insights and his interpretation of the Bible. This volume not only revitalizes interest in Hobbes's views on religion but also serves as a vital link between Strauss's earlier works, Spinoza's Critique of Religion and The Political Philosophy of Hobbes. Additionally, it presents previously unavailable materials in English, including a letter, a book outline, an extensive review, and a discussion on legal positivism, along with Heinrich Meier's reflections on Strauss's engagement with Hobbes. These elements illuminate Strauss's intellectual journey and his broader concerns regarding modern political thought and life.

Relying exclusively on the texts, Professor Strauss analyzes and compares every seemingly casual utterance as well as the more formal statements to recover the true Socrates and to determine the character of political philosophy. He investigates its origins, possibilities, and intention against the nonphilosophical background from which it emerged.

The book delves into the challenges faced by Jews and Judaism in the context of modernity, examining the dilemmas that arise from contemporary life. It offers a thorough analysis of these issues and proposes solutions aimed at addressing the unique struggles within the Jewish community. Through this exploration, it seeks to illuminate the ongoing relevance of Jewish identity and beliefs in a rapidly changing world.

Preeminent music theorist and leader in the study of music and disability Joseph Straus presents a truly groundbreaking take on musical modernism--demonstrating in an expansive and vivid multimedia presentation that modernist music is inextricably entwined with attitudes toward disability. In Broken Beauty, Straus argues that the most characteristic features of musical modernism--fractured forms, immobilized harmonies, conflicting textural layers, radical simplification of means in some cases, and radical complexity and hermeticism in others--can be understood as musical depictions of disability conditions, including deformity/disfigurement, mobility impairment, madness, idiocy, and autism. Against the traditional medical model of disability, which sees it as a bodily defect requiring diagnosis and normalization or cure, this new sociocultural model of disability sees it as cultural artifact, something that is created by and creates culture. Straus places this revised model of disability against a wide range of canonical, high-art concert music from the first decades of the century through the 1950s. Broken Beauty illustrates how disability is right at the core of musical modernism; it is one of the things that musical modernism is fundamentally about [Publisher description]