Petr A. Bílek
6. duben 1962
- 4. 1962, Vlašim
Literární teoretik a historik
Maturoval na gymnáziu ve Vlašimi v roce 1980; studia češtiny a angličtiny na FF UK ukončil roku 1985 diplomovou prací Kategorie básnického obrazu a jeho vývoj v poezii Františka Hrubína a získáním titulu PhDr. (1986). CSc. 1994 prací Lyrický subjekt. K problémům subjektivity a subjektů literárního díla. – Od roku 1985 působí na katedře české a slovenské literatury, resp. ústavu české literatury a literární vědy téže fakulty, od 1987 jako vědecký aspirant, od 1991 jako odborný asistent, od roku 2000 jako vedoucí katedry. Habilitoval se v roce 2003 prací Hledání jazyka interpretace. – V roce 1993 absolvoval přednáškový pobyt na Universität Hamburg (SRN), v letech 1994–1997 a následně roku 2000 byl hostujícím profesorem české literatury na Brown University, Providence (USA). – V letech 1990–1991 byl redaktorem a posléze šéfredaktorem časopisu Iniciály, od roku 2003 je redaktorem, resp. členem redakčního kruhu časopisu Česká literatura. Mezi lety 2004 a 2007 redigoval spolu s Tomášem Kubíčkem a Ondřejem Sládkem edici Theoretica (ÚČL AV ČR), od roku 2003 s Vladimírem Pistoriem vede ediční řadu Scholares (Paseka). – V roce 1989 spoluzaložil Hejno českých spisovatelů Mamut. Přispívá do časopisů Tvorba, Kmen, Nové knihy, Literární měsíčník, Zlatý máj, Česká literatura, Tvar, Iniciály, Lidové noviny, Slovenské pohľady, Dotyky (oba Bratislava), Labyrint, Literární noviny, Aluze, Host, Souvislosti, Brown Slavic Contributions (Providence, USA), New Orleans Revue (USA), Slovo a smysl aj. – Spolu s Masako Ueda-Fidler uspořádal internetovou antologii Modern Czech Short Stories: An Interactive Anthology (zde). Užívá šifry: pAb, -bí-, B., -íl, -ek-.
Ve druhé polovině 80. a na počátku 90. let byl Bílek generačně-programním kritikem současné české poezie. Z jeho pravidelného kritického psaní vykrystalizoval skupinový portrét tzv. generace osamělých běžců (Svatava Antošová, Miroslav Huptych, Zdeněk Lebl, Jiří Rulf, Jiřina Salaquardová, Sylva Fischerová aj.). Souběžně se rozvíjel i jeho literárněhistorický zájem o moderní českou poezii, který Bílek uplatnil v řadě studií a doslovů. V průběhu 90. let se soustředil na systematičtější sledování literární teorie, zejména naratologie. Výsledkem této proměny je přehledový výklad, dílem shrnutí moderních literárněteoretických směrů, dílem systematika teorie vyprávění (Hledání jazyka interpretace. K modernímu prozaickému textu). Bílek si poté začal ve větší míře všímat jevů paraliteratury a soustředil se i na problematiku ideologizace narativu (jak se projevuje např. v seriálu Třicet případů majora Zemana nebo ve filmech o Jamesi Bondovi). Zatím poslední oblastí Bílkova odborného zájmu je metodologie literárních dějin.